Nepovolená pieta

Lidé přišli na Václavské náměstí položit květiny, aby uctili památku upáleného studenta Jana Palacha. Jenže komunisté si připomínat dvacáté výročí jeho hrdinského činu rozhodně nechtěli a vydali na podobné akce úřední zákaz. Ten však nezabránil zástupům lidí přijít k pomníku sv. Václava, který byl 20 let předtím němým svědkem oběti mladého studenta. A nyní se zde opět měly dít velké věci!

Pietní vzpomínka na Václavském náměstí byla naplánována na neděli 15. ledna 1989 na druhou hodinu odpoledne. Ve vzduchu visel největší protest na našem území od konce 60. let, což nechtěl komunistický režim samozřejmě připustit. Na dobu od 13. do 25. ledna 1989 byl tedy vyhlášen na území Prahy a Středočeského kraje nejvyšší stupeň mimořádných bezpečnostních opatření k udržení klidu a pořádku, v rámci kterého byly v pohotovosti bezmála 4 tisíce příslušníků SNB a lidových milicí.

GALERIE Palachův týden plný policejní brutality

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Obušky, vodní děla i slzný plyn

Václavské náměstí se stalo snad nejstřeženějším místem v zemi, stovky lidí však přesto přišly. Lidé se o akci totiž dozvěděli ze zahraničního rozhlasu nebo z letáků. Neměla to být žádná velká demonstrace, ale pietní akce, kterých se mělo konat více. Zástupy přicházely, aby položily květiny, jenže rozkaz zněl jasně:„Nesmějí projít.“ K zastavení davů se Veřejná bezpečnost nezdráhala použit obušky, slzný plyn, policejní psy či vodní děla.

Nedělní demonstraci se podařilo rozehnat, než si však stačil režim vydechnout, byla tu nečekaně další. Lidé se opět sešli následující den, 16. ledna 1989. Komunisté neznali jiné řešení, než protestující za použití násilí rozehnat. To lidi však ještě mnohem více popudilo, rozhořčení ve společnosti rostlo a stejně tak brutalita policejních zásahů. Ani to však lidi neodradilo. Naopak další den jich přišlo ještě více. Byli zranění a byli i zatčení, těch bylo celkem na 1400. V pondělí 16. ledna byli mezi jinými zatčeni Václav Havel a Alexandr Vonda. Havel byl později odsouzen k osmi měsíčnímu trestu, z kterého si odseděl polovinu.

Brutalita režimu neznala mezí

Ve středu 18. ledna 1989 změnili komunisté taktiku. Lidé se stejně jako každý den předtím sešli k protestům, ale policisté a další přisluhovači režimu tentokrát jen přihlíželi a demonstrace proběhla pokojně. To nelze říct o protestech, ke kterým došlo následující den, kdy se režim opět uchýlil k brutálním metodám. A den na to zrovna tak.

Režim byl však zaskočen, neboť dříve by potlačení demonstrace znamenalo nastolení pořádku. Během palachiády, jak bývá Palachův týden také nazýván, se však ukázalo, že je všechno úplně jinak. Lidé se nebáli opakovaně vyjádřit svou nespokojenost, a to navzdory postihu, který jim hrozil.

Nelze říci, že potlačení pietní akce bylo příčinou pádu komunismu, bylo však jedním z mnoha faktorů, který ke konci totalitního režimu přispěl. Jan Palach se neobětoval zbytečně.

A zde si můžete přečíst o 3 mučednících, kteří vzpláli před Palachem: prvním byl hořící mnich v Saigonu.