1) Za vším hledej ropu

val4.jpg

Kdyby Kuvajt neměl bohaté zásoby ropy a Irák by zoufale nepotřeboval peníze, možná by k invazi ani nedošlo. (Foto: presi.com)

Na počátku války v Zálivu je nutno hledat Irák pod pevnou rukou diktátora Saddáma Husajna, který se po konci irácko-íránské války v roce 1988 ocitl prakticky nad pokrajem bankrotu. Irák dlužil okolním zemím desítky miliard dolarů, mimo jiné i Kuvajtu. Jedinou nadějí pro zadluženou zemi byla těžba ropy. Husajn otevřeně obviňoval Kuvajt z nadprodukce a tím i snižováním hodnoty suroviny a navíc tvrdil, že z ropných polí v pohraniční oblasti Kuvajťané kradou ropu náležící Iráku. To ho vedlo k rozhodnutí nařídit do Kuvajtu vojenskou invazi. 2. srpna 1990 do země vtrhly elitní irácké vojenské jednotky v obrovské přesile a po krátkém boji zemi obsadily. Ještě týž den byla vyhlášena rezoluce OSN vyzývající Irák k opuštění kuvajtského území. Bohužel bez jakéhokoliv efektu.

2) Všichni proti Saddámovi

val3.jpg

Irácký diktátor Saddám Husajn se na počátku devadesátých let stal veřejným nepřítelem číslo jedna. (Foto: wikipedia.com)

Bezprostředně po irácké invazi se okolní arabské státy v čele s Egyptem a Saúdskou Arábií pokoušely o svolání mimořádné konference s účastí Saddáma Husajna, na níž by ho přemluvili, ať od svých záměrů upustí. Husajn se jim však obratem vysmál, což bylo ze strany hlavně Saúdů vnímáno jako zrada. Proto svolili, že na jejich území dovolí přítomnost cizích vojsk za účelem společného boje proti Iráku. V protihusajnovské koalici, v níž vůdčí silou byla armáda USA, se nakonec sešlo 28 zemí včetně Československa, které obdržely od OSN mandát k provedení vojenské operace proti Iráku s cílem osvobodit Kuvajt. Polovinu válečných nákladů celé války v Zálivu hradila Saúdská Arábie, která měla eminentní zájem na Husajnově porážce.

3) Pouštní štít a Pouštní bouře

val2.jpg

Spojenci konflikt rychle vyhráli i díky totální letecké převaze. (Foto: wikipedia.com)

Během války v Perském zálivu se uskutečnily dvě zásadní vojenské operace. První s krycím názvem Pouštní štít začala bezprostředně po irácké invazi do Kuvajtu. Jejím cílem bylo hlavně zamezení dalšího postupu Husajnových vojsk, jelikož v srpnu 1990 byla stále ještě ve hře možnost diplomatického vyřešení situace. Brzy se ale ukázalo, že vojenský střet je nevyhnutelný. 17. ledna 1991 tak začala operace Pouštní bouře pod velením amerického generála Normana Schwarzkopfa. Prvním cílem bylo zničení irácké protiletecké obrany a radarových systémů. Následně koaliční vojáci dosáhli totální letecké převahy, která pomohla na okupovaná území proniknout i pěchotě. Obklíčené irácké pozice byly bombardovány s takovou intenzitou, že ti Saddámovi vojáci, kteří nezemřeli, se raději dobrovolně vzdali. 28. února byl Kuvajt osvobozen.

4) Nové mediální pojetí války

val1.jpg

Válka v Zálivu přinesla zcela nový přístup médií k ozbrojeným konfliktům. (Foto: pinterest.com)

Válka v Zálivu byla v jednom ohledu úplně jiná než válečné konflikty předešlé. Došlo k naprosté změně přístupu médií ke zpravodajství o konfliktu. Televize sice pravidelně přinášely záběry z války, ale pouze odosobněné záběry naváděných raket nebo záznamy bojů v noci, na nichž nebylo možné vidět umírající vojáky ani civilisty. Zároveň se většina informací dostávala na veřejnost na řízených zpravodajských brífincích, tudíž americká vláda měla téměř plně pod kontrolou to, jaké informace se k lidem vůbec dostanou. Zpětně se ukázalo, že mnoho informací bylo podáno buď zavádějícím nebo vyloženě manipulativním způsobem, aby se ovlivnilo veřejné mínění o válce. Ty tam byly autentické frontové reportáže, které ukázaly odvrácenou tvář druhé světové války a konfliktů v Koreji či Vietnamu. Z války se stala paradoxní záležitost, která se obyčejných lidí vlastně netýká, ale přesto by ji měli podporovat.

5) Ztráty, důsledky a dopady války

val.jpg

Zapalování ropných polí vedlo nejen ke zdražení ropy, ale i k zamoření ovzduší. (Foto: wikipedia.com)

Válečný konflikt v Perském zálivu nebyl nikterak dlouhý, trval "jen" 211 dnů. Na straně spojenců padlo kolem 400 vojáků a kolem tisíce bylo zraněno. 1 mrtvý a 4 zranění vojáci byli Čechoslováci. Na straně Iráku se odhady značně rozcházejí, ty nejmenší mluví o 1500 obětech, ty největší o 200 tisících včetně civilistů. Přes 70 tisíc iráckých vojáků padlo do zajetí. Koaliční vojska přišla o 70 letadel, irácké letectvo po konci války prakticky přestalo existovat. Konflikt přinesl skokové zražení ropy o více než 300 %, zdražilo se též investiční zlato. Vzhledem k tomu, že Husajnova vojska zapalovala kuvajtské ropné vrty, uvolnilo se do ovzduší přes 15 tisíc tun toxických zplodin a o válce v Zálivu tak můžeme hovořit i jako o ekologické katastrofě.

Zde se pak můžete podívat na fotky z války ve Vietnamu.