Pravda o detektoru lži - můžete si rovnou hodit korunou – G.cz
Vyhledávání

Pravda o detektoru lži - můžete si rovnou hodit korunou

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Je to pětaosmdesát let, co byl poprvé použit polygraf v kriminalistice. Jeho vynálezce Leonarde Keeler ho použil u případu v malém městečku ve Wisconsinu, výsledky testu se dostaly před soud a pomohly zpečetit osud dvou souzených… Ale je to dobře?

Jan Studnička
Jan Studnička 1.2.2020, 10:27

Čáry, kouzla, magie...

Na vývoji polygrafu se podílela řada lidí, protože stroj vznikal postupně od začátku dvacátého století. “Otcem polygrafu” se například tituloval psycholog William Moulton Marston, který se mimo jiné proslavil i jako autor první velké komiksové superhrdinky Wonder Woman. Marston byl zapálený feminista a pevně věřil v sílu ducha.

Mezi dalšími přispěvateli je pro nás nejdůležitější John Augustus Larson, který pracoval v Berkeley jako policejní technik. Ten dotáhl přístroj skoro k hotové podobě, tenkrát se mu říkalo “emotograf”, on ten projekt dostal celou řadu jmen od svého vzniku.

Lardon měl náctiletého asistenta, který se mu rád pletl pod nohama a pomáhal mu. Chlapec chtěl vždycky být policista a navíc měl trochu sklon k teatrálnostem, proto, když nebyl ve škole nebo se nemotal po policejní stanici, praktikoval amatérsky magii. Tenhle náctiletý chlapec byl právě Leonarde Keeler.

Keeler po střední škole chvíli studoval v Berkeley, ale když jeho milovaný policejní ředitel dostal nabídku na šéfa LAPD, Keeler šel s ním a začal pracovat u losangeleské policie. A tady právě svůj polygraf koncem dvacátých let dokončil.

Hódně peněz

Polygrafu se říká “detektor lži” od chvíle, kdy vzniknul, ale detektor lži to určitě není. Polygraf totiž nedetekuje lži, ale jen reakce vašeho těla. “Dobrý” polygraf sleduje rychlost vašeho tepu, jestli se potíte, krevní tlak, velikost zorniček, rychlost dechu a podobně.

Celá myšlenka tohohle pofidérního přístroje vychází z toho, že když lžete, jste nervózní z toho, že lžete. Ale taky nemusíte být. Pokud jste trénovaný. Nebo jste psychopat. Nebo naopak jste nervózní pořád. Nebo v danou chvíli je vám úzko třeba proto, že vás vyslýchá policie, že jo. Nebo prostě vaše tělo funguje trochu jinak. Nebo jste nepochopili otázku. Nebo předchozí měření špatně ovlivní následující měření.

Někteří kritici říkají, že přesnost polygrafu se pohybuje na padesáti procentech. Padesát procent! To si můžete rovnou hodit korunou.

Jeden z mála způsobů, jak využít polygraf alespoň trochu efektivně je jako součást psychologického rozboru. Profesionální psycholog a obsluha přístroje by měla vést několik rozhovorů před testem i po testu a i tak by měly výsledky z polygrafu sloužit jenom jako orientační pomůcka. Navíc neexistuje žádné jednotné měření, každý školený operátor polygrafu má vlastní metodu.

Většina právních systémů uznává polygraf právě takhle - jako dobrovolnou pomůcku, kterou může podezřelý podstoupit nebo ne, aniž by mu to mělo uškodit při vyšetřování. Třeba v Česku.

Možná si říkáte, proč se tedy polygrafy pořád používají, když jsou tak moc nepřesné? Jednoduchá odpověď - popkultura, korporáty a prachy. Jednak na vás působí všechny ty filmy, ve kterých se “detektory lži” objevují. Jednak si kromě CIA a policejních sborů pronajímají experty s polygrafem velké společnosti ve Státech, když nabírají nové zaměstnance a v neposlední řadě má polygrafový průmysl hodnotu skoro padesáti miliard korun.

Podobné články

Doporučujeme

Další články