Přesně před 187 lety zažívala Praha velkou slavnost. Ve třetím nejdůležitějším městě Rakouského císařství probíhala korunovace císaře Ferdinanda I. českým králem. Ferdinand, který vešel do dějin s přízviskem Dobrotivý, byl tou dobou již korunován v Rakousku a přijal i korunovační klenoty maďarské. Stal se zároveň posledním českým králem se vším všudy, protože ani jeden z jeho dvou nástupců se již Svatováclavskou korunou korunovat nenechal.
Ferdinand se narodil jako nejstarší syn rakouského císaře Františka I. Habsburského, tudíž byl prvním v pořadí nástupnictví trůnu. Již od dětských let bylo ale patrné, že korunní princ se na panování vůbec nehodí. Narodil se jako vážně nemocný a mnoho doktorů na císařském dvoře nevěřilo, že se chlapec vůbec dožije dospělosti. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty a křivicí.
Zažitá představa, že Ferdinandovi se říkalo Dobrotivý, protože byl slabomyslný vlivem dědičné degenerace, není pravdivá. Ferdinandovi rodiče – císař František a jeho choť Marie Tereza Neapolsko-Sicilská – byli bratranec a sestřenice, přesto se ale nedá hovořit o genetické degeneraci. Problémem bylo spíše to, že vzhledem k podlomenému zdraví mu nebylo do věku 10 let poskytováno žádné vzdělání. Později ale plynně hovořil několika jazyky včetně češtiny, zajímal se o přírodu a o hudbu, hrál na trubku a klavír a rozhodně nebyl mentálně postiženým hlupákem. Jeho přízvisko bylo spíše odrazem jeho dobrácké povahy.
Ferdinand se po smrti svého otce v roce 1835 stal ve 42 letech rakouským císařem, přičemž za života nebyl nijak připravován na vládnutí a panovnické povinnosti. Již v roce 1830 byl korunován uherským králem, přičemž během korunovace promluvil ke svému lidu v maďarštině a rok po korunovaci rakouským císařem se rozhodl přijmout i české korunovační klenoty. V katedrále sv. Víta mu Svatováclavskou korunu na hlavu položil tehdejší pražský arcibiskup Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice a stejně jako při korunovaci uherské i v Praze následně promluvil jako český král Ferdinand V. k poddaným v jejich rodném jazyce. Spolu s Ferdinandem byla korunována i jeho manželka Marie Anna Savojská.
Vláda Ferdinanda I. byla poznamenána tím, že za císaře fakticky vládl konzervativní kancléř Klemens Metternich a samotný Ferdinand byl spíše na ozdobu. Paradoxně ale navzdory nenáviděnému Metternichovi se Ferdinand stal vedle Rudolfa II. asi nejoblíbenějším habsburským panovníkem, který kdy v zemích koruny české vládl. Svůj podíl na tom měl jeho mimořádný vztah k Česku, který se projevil i tím, že když byl v roce 1848 donucen abdikovat ve prospěch svého osmnáctiletého synovce Františka Josefa, rozhodl se Ferdinand dožít v Praze na Pražském hradě.
Do paměti obyvatel Prahy se Ferdinand zapsal jako laskavý pán, který rád chodíval ulicemi města a nikdy nezapomněl obdarovat žebráky drobnými mincemi a děti bonbóny. S měšťany se rád zastavoval a prohodil s nimi pár slov. Celkem takto potřebným v ulicích Prahy rozdal úctyhodných 450 tisíc zlatých (vynásobte si to deseti a dostanete dnešní hodnotu v eurech!). Kromě hlavního města pobýval Ferdinand i na panství v Zákupech u České Lípy. Ač byl celoživotně sužován nemocemi, dožil se bezdětný Ferdinand Dobrotivý úctyhodných 82 let. Pochován je po boku své manželky v císařské kryptě kapucínského kostela ve Vídni.
Zde si přečtěte něco málo o nástupci Ferdinanda Dobrotivého císaři Františku Josefovi.