Rozlehlá, tmavá vřesoviště, kletba rodu Baskervillů a jeden brilantní detektiv, který hodlá nadpřirozené záhadě přijít na kloub. Jeden z nejslavnějších případů Sherlocka Holmese a knižních detektivek z pera A. C. Doylea, Pes baskervillský, se odehrává na divokých pláních Dartmooru. V knize je to možná děsivé, ve skutečnosti se ale jedná o jeden z nejkrásnějších národních parků, jaké můžete navštívit. Momentálně alespoň virtuálně...
Démoničtí psi, divocí poníci a spousta vřesu
Pokud fandíte detektivkám, není možné, abyste neznali Psa baskervillského. Jeden z nejslavnějších případů Sherlocka Holmese a jeho duchovního otce, sira Arthura Conana Doylea, patří do zlatého fondu krimi literatury 20. století. Vzpomenete si, kde se příběh o rodové kletbě a krvelačném nadpřirozeném psisku odehrává? Odehrává se v hrabství Devon, a to přímo v jeho srdci - na rozlehlých vřesovištích Dartmoor.
V knize jsou lány divoké přírody vykresleny vpravdě depresivně. Nešťastný doktor Watson se po nich zádumčivě prochází, netušíc, že jej z úkrytu na skaliskách sleduje právě jeho přítel Holmes, který záhadný případ řeší v utajení a po vlastní ose. V reálném světě je Dartmoor chráněným národním parkem o rozloze 953 km2. Mokřiny porostlé nejrůznější barevnou flórou prostupují bílé kamenné výběžky a křižuje je několik anglických řek včetně východního a západního Dartu, dvou toků, které se do jednoho stékají ve městě Dartmeere a, jak už jste se asi dovtípili, právě ten dal zdejšímu kraji název.
A jak víme díky Doyleovi, žádný pes baskervillský Dartmoorem po nocích nepobíhá, při procházce rozlehlými vřesovišti ale můžete narazit na celou řadu jiných zvířat. Kromě mnoha vzácných druhů hmyzu a ptáků, k jejichž odhalení musíte být alespoň středně zběhlí v oboru, stojí za zastavení majestátní vrcholky žulových kopců - říká se jim tory - které skýtají útočiště divokým dartmoorským poníkům. Ti oblast podle archeologických nálezů obývají minimálně 3500 let. Parťáky jim dělají devonské chlupaté krávy, které mnohdy vypadají spíš jako přerostlí plyšáci. Ostatně, přesvědčit se o tom můžete v následující galerii...
Obrázky v ní pocházejí z 10 let starého výletu takového typu, na který se nezapomíná. Přesto, proč si jej nyní, v čase karantény, nepřipomenout? Stačí si k tomu pustit nějakou hudbu inspirovanou keltským folklorem, třeba tu od kapely Beltaine, a ta pravá atmosféra mokřad a vřesovišť se dostaví okamžitě. Samozřejmě, že rozlehlé dartmoorské pláně mohou být i temné a depresivní, ale ve slunečním světle působí naopak nesmírně optimisticky a v kombinaci s příjemně chladným větrem návštěvníka naplní pocitem opravdové volnosti a svobody, což je přesně to, co nám teď všem trochu schází.
Pokud si ale více potrpíte na města, jejich fascinující architekturu a osobitý ráz, můžete místo do Dartmooru virtuálně zabloudit třeba do Barcelony...
Cítíte se líp? Doufáme, že ano.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
Jan Fiedler
