Kdo si myslí, že největším dogmatikem komunistické strany byl Vasil Bilak, byl by překvapen, že existovali tací, kterých se bál i on samotný. Slovenští komunisté David a Strechaj byli příliš tvrdí i pro Moskvu.
Je to tak, zmíněný Vasil Bilak ve svých pamětech na Davida vzpomíná jako na svého nadřízeného (zřejmě když byl v pozici pověřence pro kulturu). Vyčítal mu takové věci jako lešení na obálce časopisu, které bylo křížem a David v něm viděl škrtnutí budovatelských snah lidu, jindy zase prostřednictvím básně použil metaforu o padající hvězdě. David už byl u Bilaka, kde na něj řval, že trpí protisovětskou agitací – padající hvězda byla podle Davida samozřejmě rudá. Na této vzpomínce lze ilustrovat rozdílnost Bilaka a Davida, kterého lze v přirovnání k němu považovat za ultradogmatika. David i Strechaj byli géniové průměrnosti. Jejich schopnosti byly krajně prostřední, ale jejich síla spočívala v tom, že se neštítili ničeho.
Na Slovensku byli vnímaní jako dvojice, dokonce si byli podobní, na jejich vztahu však nic přátelského nebylo. David se narodil v březnu 1899 ve slovenské obci Kátov. Měl pouze základní školu a od 12 let pracoval jako dělník. Po první světové válce se začíná angažovat v sociálně demokratické straně, je však pro svou radikálnost vyloučen. V roce 1921 se stává členem komunistické strany, patří mezi starou gardu komunistů, stává se funkcionářem ve Spišské Nové Vsi, poté povýšil do Žiliny. Zde se poprvé projevuje jeho dogmatický fanatismus a „sekyrářství“ (je posedlý hledáním nepřítele). Toho si samozřejmě všímá vedení v Praze a David je ze Žiliny stáhnut. Komunistická strana jej posílá na převýchovu do Sovětského svazu (pozn. autora – příliš radikální komunisté byli často obviněni z „levé úchylky“). Většina těch, kteří takto byli posláni do SSSR, začala pracovat v Kominterně, aby nastoupili zpět na správnou cestu vytyčenou stranou. Ne však David, ve Svazu nastoupil do obyčejné továrny, brzy po příjezdu však začíná spolupracovat s NKVD. Pro spolupráci získal také Karola Bacílka, budoucího ministra bezpečnosti. Po začátku druhé světové války vstupuje David do sovětské armády a působí jako zpravodajský důstojník na východním Slovensku. Sovětský svaz si zamiloval natolik, že přijal dokonce sovětské občanství. V roce 1946 se stal tajemníkem v Michalovcích, ihned se projevil jeho radikalismus. Začal zde zavádět sovětské metody vládnutí, na zákony vůbec nebral zřetel a znárodňoval, co mohl, začal prosazovat diktaturu komunistické strany. Zástupcům jiných stran vůbec nedovolil, aby do města vstoupili. Nakonec byl odvolán a přesunut do Považské Bystrice. Jeho chování bylo v rozporu s politikou KSČ, která se rozhodla hrát si na demokratickou stranu a svůj skutečný cíl tajit. David si žádné servítky nebral.
Rudolf Strechaj se narodil 25. července 1914 v Čachticích. Nedokončil střední školu, nakonec se vyučil typografem. Stejně jako David se v raném mládí přidává k sociálním demokratům, ale je brzy vyloučen pro svůj radikalismus. Již v roce 1935 se stává členem KSČ, strana jej posílá na studia do Moskvy, zpět se vrací krátce před vznikem fašistického Slovenského štátu. Přechází do ilegality, podílí se na vydávání komunistického tisku (např. Hlas ľudu). Byl několikrát zatčen, propustili jej až v roce 1943, podílel se také na organizaci slovenského národního povstání. Bojoval i poté, co se přesunuli do hor. Dle pamětníků mu nelze upřít statečnost, dostal také mnoho ocenění za odbojovou činnost.
Poprvé se Strechaj setkává s Davidem v roce 1949 v Žilině. Strechaj zde dělal předsedu krajského národního výboru, David byl předsedou krajského výboru KSČ (v Žilině). Podle historiků byli jako dva kohouti na jednom smetišti, měli dokonce soutěžit ve svém radikalismu. Vše vrcholí absurdní příhodou, kdy se nemohli dohodnout, kdo bude mít na SPZ číslo 1. Ani jeden nechtěl ustoupit, tak po Žilině jezdily dva automobily s číslem jedna. Strechaj se také osobně angažoval v procesu s Husákem, ten měl dostat trest smrti, ale vůbec nespolupracoval a nechtěl nic přiznat, a to ani u soudu. Strechaj posílá soudci papírek, který zůstal založen v soudním spisu a který ilustruje nezákonnost, v níž se celá tehdejší doba topila. Bylo na něm napsáno „Drž tu svini na krátko!“
Osud obou dogmatiků se stal předlohou pro novelu Ladislava Mňačka Jak chutná moc.
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
