Klauni v emigraci
Autorská a herecká dvojice Jiří Voskovec a Jan Werich, která se znala už z dob studií na pražském gymnáziu, byla spjata s Osvobozeným divadlem. V souvislosti s nimi nelze zapomenout na Jaroslava Ježka, který k divadelním hrám V + W komponoval hudbu.
Do křížku s nacistickým Německem se dostali s hrou Osel a stín, která měla premiéru 13. října 1933. Kritika nacismu v ní vyznívala zcela otevřeně a nakonec muselo dojít na cenzuru. V promluvách osla používali Voskovec a Werich autentický hlas Adolfa Hitlera, což vůdcovi stoupence značně pobouřilo. Naopak třeba Edvardu Benešovi, který divadelní kus navštívil, to imponovalo.
Po hře Osel a stín následovaly další: v roce 1934 Kat a blázen, o rok později Balada z hadrů, dále Rub a líc, v roce 1937 Těžká Barbora, další rok Pěst na oko a mnichovská dohoda. Poslední jmenovaná nebyla bohužel divadelní hra, ale holá skutečnost, která změnila mnohé.
Osvobozené divadlo bylo na podzim roku 1938 uzavřeno. A kvůli tehdejšímu dění nemohli Voskovec a Werich jinak než emigrovat. Přidal se i Jaroslav Ježek. Situace už pro ně byla zkrátka neúnosná.
Zatímco Jan Werich se bezprostředně po druhé světové válce vrátil domů, Jiří Voskovec svého parťáka následoval až v červnu 1946. Zdrželo jej totiž rozvodové řízení. Jaroslav Ježek je zpátky domů následovat nemohl, neboť během válečných let zemřel. Po návratu se Voskovec a Werich snažili navázat na předválečnou tradici Osvobozeného divadla, ale už to nefungovalo do té míry jako předtím, z toho důvodu se v roce 1947 po umělecké stránce rozešli. Zatímco Voskovec po komunistickém puči v roce 1948 republiku znovu a tentokrát navždy opustil, Jan Werich zůstal a jeho novým hereckým partnerem se stal Miroslav Horníček.
Připomeňme si dvojici skvělých komiků, kteří žili v hodně špatné době, galerií hlášek z jejich her a jejich moudrých citátů:
A zde 6 zajímavostí ze života politického gentlemana Jiřího Dienstbiera staršího, který ostatné dráty železné opony přestříhával ručně.