Pád Bastily symbolizoval konec starého režimu: Krvavá bitva o starou věznici vypukla omylem a trvala šest hodin – G.cz
Vyhledávání

Pád Bastily symbolizoval konec starého režimu: Krvavá bitva o starou věznici vypukla omylem a trvala šest hodin

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

Před 231 lety došlo v Paříži k pádu Bastily, čímž byla odstartována Velká francouzská revoluce. Pevnost již v době svého pádu sice nezaujímala žádné důležité vojensko-strategické postavení, jednalo se ovšem o symbol starého režimu, který musel být ukončen. Ačkoliv motivací k útoku povstalců byl zisk munice a arzenálu, který byl v pevnosti uskladněn, krvavou bitvu ve skutečnosti odstartovalo nedorozumění.

Jan Fiedler
Jan Fiedler 14.7.2020, 15:25

14. červenec

Pro většinu Evropanů byl 14. červenec roku 1789 jen dalším běžným úterým. O výjimečný den se ovšem jednalo z pohledu Francouzů, na jejichž území došlo k zásadní události, která symbolicky ukončila starý režim (Ancien régime) a odstartovala jednu z největších a nejvýznamnějších revolucí v evropských dějinách – Velkou francouzskou revoluci. Pád Bastily nebyl totiž tolik významný z vojenského či strategického pohledu, jednalo se ale o symbolické vyobrazení pádu despocie francouzské monarchie.

Francie na dně

Francie se na počátku 80. let 18. století nacházela na pokraji státního bankrotu, deficit státního rozpočtu se každým rokem prohluboval v milionových částkách, zdražovaly běžné služby i nejzákladnější potraviny, včetně chleba. Král Ludvík XVI. se pokoušel situaci řešit všemožnými reformami, které však ve velké míře dopadly neúspěšně. Francouzskému rozpoložení nepřilepšovala ani situace v Severní Americe, kde bývalé anglické kolonie vyhlásily nezávislost a Francie s nimi uzavřela obranné a útočné pakty. V územním sporu o vliv na americkém kontinentě tehdy získala Francie navrch, na druhou stranu to pro ni znamenalo jen další finančně náročný konflikt.

Ludvík XVI. začal jednat s příslušníky francouzské aristokracie o naléhavosti opatření a reforem, ti však potřebné kroky odmítli podpořit. Spolupráci odmítl také pařížský parlament, načež ho Ludvík rozpustil a země se tím ocitla na pokraji vzpoury – lid požadoval svolání generálních stavů. Král, který se bál občanské války, nakonec generální stavy opravdu svolal, a to 5. května roku 1789 za účelem velké reformy daňového systému. Velkou francouzskou revoluci odstartovaly volby zástupců generálních stavů a také pád Bastily, po kterém se král vyslovil pro ústavu, současně však v zahraničí sháněl pomoc proti revoluci. Problém byl ale v samotném jádru věci, jednalo se o formu státního zřízení. Zatímco Ludvík chtěl monarchii reformovat, lid požadoval konec absolutistické vlády. Králova snaha definitivně skončila 21. ledna roku 1793, kdy byl jako vlastizrádce veřejně sťat gilotinou na Náměstí Revoluce.

Tím zlomovým byl ale rok 1789, což se projevilo bouřlivými nepokoji v Paříži. Buržoazie vkládala naděje do jednáních generálních stavů, které je v ideálním případě měly zachránit před „příliš velkou zátěží“ daňových povinností, nižší a střední vrstvy byly ohrožovány hladem a zvyšujícími se cenami zboží. Jednalo se v podstatě o ukázkovou situaci Marxova třídního boje. Demonstranti postupovali městem, agitátoři rozněcovali dav a požadovali ozbrojené povstání proti vládě. Proti lidu se postavila armáda, která nasadila pěchotní i jízdní pluky, navíc již 12. července bylo několik demonstrantů zraněno a tři dokonce zastřeleni, což pochopitelně klid do pařížských ulic nepřineslo. Toho dne byl na Champ-de-Mars umístěn také dělostřelecký pluk.

Nepokoje v okolí Bastily

V domnění, že by se základní zboží zlevnilo, kdyby se nezvyšovala spotřební daň, vypálili demonstranti čtyřicet celnic v okolí Paříže a 13. července také vyrabovali klášter Saint-Lazare, kde bylo uskladněno obilí. Poslanci zvolení do generálních stavů mezitím sestavili měšťanské milice o síle padesáti tisíc mužů, které měly udržet ve městě pořádek – vyzbrojeny měly být zbraněmi, jež byly uskladněny v Invalidovně. Ráno 14. července se i v důsledku zaváhání vedoucích důstojníků jezdectva, pěchoty i dělostřelectva dostali demonstranti k Invalidovně, kde ukořistili několik desítek tisíc mušket, dvě desítky kanónů a minomet. Nedostatkovým zbožím se stal střelný prach, který byl v množství okolo 14 tun uskladněn právě v pevnosti Bastila.

Bastila byla postavená v letech 1370 až 1383 na obranu proti Angličanům ve stoleté válce. Postavit ji nechal král Karel V. a v té době sloužila také jako arzenál. Od 15. století se pevnost začala využívat jako vězení, přičemž prvním vězněm se stal paradoxně dozorce nad její stavbou Hugues Aubriot, který také položil její základní kámen 22. dubna roku 1370. Bastila byla za dobu své existence využívána jako státní věznice, ale také jako vězení pro královské vězně, kteří zde měli větší pohodlí než v jiných věznicích. Vězněn zde byl údajně také Voltaire nebo tajemný muž se železnou maskou.

Pád Bastily odstartoval omyl

Část povstalců Bastilu obklopila s cílem ukořistit střelný prach a nejlépe i další zbraně. Představitelé města mezitím vyslali delegaci ke guvernérovi Bastily, aby vydal zbraně a munici vznikajícím milicím. Ten zbraně sice nevydal, ale souhlasil s přesunem kanónů na jinou pozici, což ovšem u povstalců vzbudilo dojem, že obránci Bastily zbraně nabíjejí a chystají se k útoku. Dav se tedy rozhodl kolem jedenácté hodiny na pevnost zaútočit, načež guvernér nařídil střelbu proti útočníkům a bitva byla na světě.

Na místě se strhl nepřehledný a brutální konflikt, povstalcům se ale přeci jen povedlo překonat hradby a sekyrou spustit padací most, který vedl přes vodní příkop do nitra Bastily. V tu chvíli se jednalo už jen o otázku času, kdy pevnost padne. Přibližně po hodině se k útočícímu davu připojili také demonstranti od Invalidovny, čímž významně znásobili převahu útočníků. Na Bastilu útočila totiž přibližně tisícovka povstalců, obrana pevnosti se ale skládala z pouhých 82 válečných invalidů a 32 členů švýcarské gardy. V půl čtvrté odpoledne se útočícímu davu povedlo k pevnosti dopravit také pět ukořistěných děl z Invalidovny, která okamžitě zahájila palbu. V pět hodin obránci Bastily kapitulovali a povstalci vtrhli do pevnosti, kde se zmocnili potřebného střelného prachu a osvobodili uvězněné osoby, kterých bylo pouze sedm.

Vojenská posádka byla zajata, přičemž velitel obránců Bastily Launay byl popraven a jeho hlava nabodnutá na kopí putovala ulicemi Paříže. Ztráty na straně útočících Sansculotů (označení pro chudé obyvatele měst během Velké francouzské revoluce) byly podstatně vyšší, po útoku bylo zjištěno 98 mrtvých a 73 zraněných. Toho dne byly vojenské oddíly králem Ludvíkem XVI. z Paříže staženy.

Symbolika

V době pádu pevnosti neměla již Bastila v podstatě žádný strategický význam. Kvůli vysokým nákladům se jako vězení již téměř nepoužívala, uvězněno zde bylo jen sedm osob a ani jedna z nich zde nebyla z významnějších politických důvodů. Motivace povstalců spočívala víceméně jen v ukořistění zbraní a munice, která zde byla skladována. Tím nejdůležitějším aspektem byl ovšem symbolický význam Bastily, jakožto znak královské tyranie, despotismu a útlaku. Pád Bastily předznamenal pád režimu a nastolení nových pořádků.

Pobitevní marketing a odkaz

Demolice Bastily byla zahájena hned druhý den, tedy 15. července. Soukromý podnikatel ve stavebnictví Palloy, který se na demolici podílel, prodal část kamenů jako suvenýry, z nichž se následně staly opracované miniatury Bastily. Z železných zámků cel, řetězů a okovů nechal Palloy zhotovit pamětní medaile s motivem svobody. Největší část kamenů z pevnosti byla využita při stavbě mostu Concorde, který na řece Seině spojuje pravý a levý břeh Paříže. Pád Bastily, který odstartoval Velkou francouzské revoluci a pád tehdejšího absolutistického režimu, nakonec paradoxně vedl k jakobínské diktatuře a následně pevnému uchopení moci Napoleonem Bonapartem. Přesto se jedná o velice významnou symbolickou a historickou událost, proto se také ve Francii stal 14. červenec státním svátkem.

Podobné články

Doporučujeme

Další články