Narodil se 14. září 1897 v Bavorsku. V první světové válce byl na frontě zraněn a dostal vyznamenání. Patřil k té generaci, která se nehodlala smířit s porážkou Německa. Jako mnozí další se i on přidal k Freikorps – dobrovolnické armádě, jež například bojovala proti Bavorské republice rad (bavorský pokus o revoluční stát ve stylu SSSR, který měl pouhé dvouměsíční trvání) v roce 1919. O rok později vstoupil do sociálně demokratické strany. Jak později uvidíme, Otto byl srdcem levičák. Zde však vydržel pouze 5 let – strana souhlasila s potlačením stávek v Porúří, což Strasser odmítal. Také mu začala vadit nedostatečná akčnost a začal se zajímat o revoluční ideje. Roku 1925 vstupuje do NSDAP. Zde je nutno připomenout, že ačkoliv je dnes NSDAP braná jako krajně pravicová, před nástupem Hitlera měla také svou levicovou sekci. Existují dochované Goebbelsovy projevy z různých pivnic, kde chválí marxismus a Lenina. Joseph Goebbels byl spolu se Strasserem reprezentantem tohoto levicového křídla. Hitler pak tyto levičáky ve straně zlikvidoval, Goebbels stačil včas změnit vítr (1926) a svou levicovou minulost odsoudil. V roce 1930 je Strasser jako levičák a Hitlerův konkurent vyloučen z NSDAP.

Černá fronta

Strasser je rozčilený. Chce se pomstít a zakládá Černou frontu – organizaci spojující bývalé nacisty a komunisty nespokojené s novým režimem v Německu. Ve Frontě má největší zastoupení právě Strasserovo levicově nacistické křídlo. Je třeba dodat, že Strasser sám byl antisemita, ale ne tak fanatický jako Hitler (nenáviděl hlavně židovské továrníky). Jako důkaz lze uvést věrného Strasserova spolupracovníka, kterým byl Žid Helmut Hirsch. Když v roce 1934 nastala Noc dlouhých nožů – Hitlerova čistka mezi nacisty (kterou Stalin ohodnotil slovy: „Ten Hitler je pašák, takhle se to musí“), byl zavražděn jeho bratr Gregor. Otto na nic nečekal a uprchl do tehdy ještě svobodné Prahy. Zde se také přesunul štáb Černé fronty. K Čechům měl velmi vřelý vztah – obdivoval Masaryka, později o něm vydává knihu Masaryk: vůdce nové Evropy. Strasser se pomocí výkonné vysílačky snaží oslovit své krajany v Německu, přesvědčuje je, že je Hitler nebezpečný a vysmívá se mu. Gestapo mnohokrát posílá atentátníky, aby jej v Praze zabili, ovšem vždy jsou zastaveni policií. Když jsme přišli o Sudety, Otto Strasser pochopil, kam situace spěje, a vydal se do Švýcarska, poté do Francie a svou cestu ukončil až v Kanadě. Důvod přesunů byl jasný – všude na něj byly páchány atentáty – rozhodl se tedy dostat „za moře“.

hotpot_2.png

Otto Strasser (Foto: Václav Adamus - s dovolením autora fotografie)

Levicový nacismus

Strasser se politiky nevzdal ani v Kanadě. Svou vlastní politickou ideologii pilně rozvíjel. Říká se jí strasserismus nebo také levý nacismus. Za jeho působení v NSDAP měla tato ideologie nejvíce stoupenců v paramilitární SA a oblastních organizacích pracující fronty (DAF). Jak již bylo řečeno, jeho ideologie se v mnohém od Hitlerovy lišila. Byla samozřejmě populistická. Nehlásali vůdcovský princip, sociální darwinismus, vyhrocený extrémní rasismus, ani teorii o životním prostoru (nutnosti útoku na Východ). V roce 1945 se Strasser zaradoval – Hitler byl poražen. Zanedlouho ovšem pochopil, že se do Německa vrátit nemůže – měl strach, že by byl jako ostatní nacisté popraven. Začíná se živit jako novinář a vydává deník New Politician, určený pro německé čtenáře. Noviny posílá do Německa letadlem. Východní Německo mu v roce 1950 nabídlo členství ve vládnoucí Sjednocené socialistické straně Německa, ale odmítl. Poté mu bylo umožněno emigrovat do Bavorska, kde v roce 1975 umírá v Mnichově. Nikdy se nevzdal své ideologie levicového nacismu. Jeho myšlenka zůstává živá i po smrti, dodnes se k němu hlásí mnohé neonacistické spolky.

ZDROJE:

https://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Strasser

https://en.wikipedia.org/wiki/Strasserism#In_the_United_Kingdom

https://en.wikipedia.org/wiki/Gregor_Strasser

https://en.wikipedia.org/wiki/Black_Front

Badatele.net: Fémové soudy a zapomenuté nacistické vraždy v Československu (pořad na YouTube.com)

Otto Strasser: The Life and Times of a German Socialist, Troy Southgate, 2010