Ve světových ani našich dějinách není mnoho takových postav, jako byl Otto Katz. Jedni mu připisují vraždu Trockého, jiní zase Masaryka. Historici jej označují za nejlepšího novináře své doby. Kým však skutečně byl?
Narodil se 27. května 1895 v Jistebnici. Jeho původ nebyl dělnický, spíše buržoazní, řečeno jazykem té doby. Narodil se do dobře situované česko-židovské (německé) rodiny, jeho otec byl obchodník s látkami. Rodina se později přestěhovala do Prahy, kde jeho otec dostal místo v pojišťovně. Měl ještě další dva bratry. S rodinou se však záhy rozešel, studoval v Praze, poté ve Vídni – zde se také začal angažovat v mládežnickém socialistickém hnutí. První světovou válku strávil celou na frontě, což nejspíš ještě přispělo k jeho radikalizaci. Po válce se účastní v Německu tzv. listopadové revoluce (1918 –1919).
První republika
První tři poválečné roky trávil Katz v Československu, pracoval v různých úřednických profesích. To však člověka s jeho intelektem nemohlo uspokojit, takže se posléze vydává na dráhu profesionálního novináře. V roce 1921 odchází do Berlína. Přichází do metropole jako bezvýznamný muž, ale brzy se zde prosadí. V roce 1924 se stává redaktorem levicového plátku Das Tagebuch. Později mnoha lidem vyprávěl, že byl v tomto období milencem slavné herečky Marlene Dietrichové. Krom psaní pro noviny se věnoval také psaní povídek a divadelních textů. Ke konci 20. let se stává ředitelem avantgardního divadla Erwina Piscatora. V této pozici se mu však příliš nevedlo, brzy dostal divadlo do těžkých dluhů. Na scénu přichází Willi Münzenberg.
Rudý milionář
Willi Münzenberg byl německý komunista, přítel Lenina z jeho švýcarského pobytu. Patřil k zakladatelům komunistické internacionály, později je bolševiky poslán do Německa, aby zde zorganizoval propagandu. Za krátkou dobu dovedl vybudovat propagandistickou síť po celém světě, která zahrnovala tiskové podniky, nakladatelství, ale také filmová studia. Byl jakýmsi komunistickým magnátem. Pomohl Katzovi od dluhů a zaměstnal jej. Dokonale se k sobě hodili. Katz psal články v 6 jazycích, Willi však neuměl napsat ani řádku, byl ovšem skvělým organizátorem. Po nástupu nacistů bylo jejich mediální impérium rozprášeno, přesunuli se tedy do Paříže. V Moskvě prošel školením a stal se z něj agent OGPU. O Katzovi se říkalo, že není žádná slavná osobnost, se kterou by se neznal. Z této pozice byl poslán do světa, aby od bohatých celebrit získával peníze na boj proti nacismu.
V červenci 1936 vypukla ve Španělsku občanská válka. Katz se jí účastní a v Barceloně se zmocňuje dokumentů, které usvědčují Německo z dlouhodobého pronikání na Pyrenejský poloostrov. Zde se měl také, coby příslušník OGPU, podílet na likvidaci svých soudruhů, ale i nekomunistů. Někteří historici si myslí, že má na svědomí také smrt svého učitele Münzenberga, jehož mrtvolu našli ve značném rozkladu přivázanou ke stromu (měl být uškrcen způsobem zvaným gareta, který se ve Španělsku užíval jako poprava). Nad mnohými jeho činy visí otazník. Například jeho angažmá v Mexiku, kam se přesunul ze Španělska. Někteří dokonce tvrdí, že se měl podílet na přípravě vraždy Trockého.
Pád světoběžníka
Po návratu do Československa je přivítán Rudolfem Slánským, který mu řekne, že s ním do budoucna určitě počítá. Brzy se stává vedoucím zahraničního oddělení Rudého práva. Jeho pád nastal, když jej na konferenci v Paříži zahlédl Molotov a podivně řekl: „Co tu chce ten globetrotter?“ Otto Katz ztuhl. Globetrotter byl jiný výraz pro kosmopolitu, což byl zase výraz, který znamenal Žid. Komunistický antisemitismus byl rafinovanější, použitím zástupného slova se domnívali, že se vyhnou označení z rasismu. Poté byl v roce 1949 vyšetřován Státní bezpečností pro své styky s Noelem Fieldem, který byl obviněn ze špionáže proti SSSR. Nakonec byl zatčen a odsouzen k trestu smrti v procesu se Slánským. Dokonale se zde vyšetřovatelům hodil – byl světoběžník (tedy zajisté agent cizí mocnosti), měl přátelské kontakty na ostatní obviněné a v neposlední řadě byl Žid, jako mnozí v tomto procesu. Vyšetřovatelé StB vzpomínali, že svou vynucenou výpověď sepisoval jako své poslední literární dílo na podporu svého milovaného komunismu. V jeho myšlenku tedy nepřestal věřit ani pod šibenicí.
Část jeho dopisu Gottwaldovi, který psal před smrtí:
„(...) Uvažoval jsem o tom, zda nemám před soudem odvolat své výpovědi. Upustil jsem od toho, protože jsem si řekl, jak strašnou škodu bych natropil. Proto jsem se naučil protokol nazpaměť a hrál jsem svou úlohu až do konce…
Přeji Vám mnoho štěstí, a jestli si vzpomenete, že někde v Praze leží pohřben člověk, který si svůj konec sám zavinil, ale nikdy nezradil stranu, stát a Sovětský svaz, pak tento dopis splnil svůj úkol.“
ZDROJE:
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
