Robert Oppenheimer je člověkem, který stojí za vznikem nejničivější zbraně v dějinách lidstva, a proto je mu také přezdíváno „otec atomové bomby“. Všestranně nadaný vědec a uznávaný jaderný fyzik se narodil před 116 lety a prošel nejprestižnějšími univerzitami světa, aby mohl svým výzkumem ukončit největší vojenský konflikt v historii.
Oppenheimer prošel Harvard i Cambridge
J. Robert Oppenheimer se narodil 22. dubna roku 1904 v americkém městě New York. Oppenheimer se narodil do poměrně zámožné rodiny, jeho otec byl dobře zajištěným židovským importérem textilu a matka byla malířkou s vlastním ateliérem. Oba rodiče pocházeli z německého Hanau, odkud emigrovali roku 1888 do Spojených států amerických. Robert Oppenheimer byl velice nadaným studentem, mluvil dokonce několika jazyky včetně řečtiny a latiny. Prošel prestižní Harvardskou univerzitou a dále pokračoval na univerzitě v Cambridge. Svou dizertační práci napsal na univerzitě v Göttingenu, kde se začal intenzivněji věnovat kvantové teorii molekul a vypracoval spolu s kolegou Maxem Bornem slavnou (alespoň ve světě fyziky) Bornovu-Oppenheimerovu aproximaci.
Když se Oppenheimer vrátil ze svých evropských studentských cest v roce 1928 do Spojených států, začal se věnovat hned několika fyzikálním odvětvím. Na poli vědy byl velice významným a renomovaným odborníkem, podal například jako první správný popis mechanismu tvorby párů elektron-pozitron za vlivu gama záření a vysvětlil jeho absorpci v těžkých prvcích. Právě v tomto období v průběhu let 1933 a 1934 se začal věnovat také jaderné fyzice, kterou se později také celosvětově proslavil.
Oppenheimer byl vyhledávaným odborníkem na atomovou fyziku po celých Spojených státech amerických, dokonce byl zvolen za člena Akademie věd. Ve 40. letech se seběhlo v Oppenheimerově životě několik událostí, díky kterým se začal politicky angažovat. Spřátelil se s členkou komunistické strany Jean Tatlockovou, díky čemuž se dostal blíže k levicovým myšlenkám a v roce 1937 zdědil značný majetek po zemřelém otci. Začal tedy finanční cestou poměrně významně podporovat antifašistická hnutí a levicový tisk, do kterého také přispíval.
Projekt Manhattan
S příchodem války se začala Oppenheimerova budoucnost sama od sebe lajnovat, aniž by to on sám mohl nějakým způsobem ovlivnit. Jakožto odborník byl zapojen do komise, která měla za úkol vyzkoumat a posoudit možnosti využití jaderné energie k vojenským účelům. A tím vše začalo. Oppenheimer začal (hnán svým odporem k fašistické/nacistické ideologii) zkoumat štěpení uranu a získal pod své vedení celé výzkumné středisko. Roku 1942 došlo k zahájení přísně tajného vojenského projektu Manhattan, který měl jediný cíl – vyvinout atomovou bombu dříve než nacistické Německo a vyhrát tím válku.
Celková výše nákladů projektu Manhattan dosáhla hodnoty 2 miliard dolarů v tehdejší měně (v přepočtu na současnost asi 25 miliard dolarů). Spojené státy tedy na rozpočtu projektu opravdu nešetřily a přikládaly mu tu největší váhu. Projekt, na kterém pracovalo přes 200 tisíc lidí a dalších 600 tisíc lidí se na něm podílelo, nepřímo nakonec zaznamenal úspěch. Atomové bomby, nejničivější zbraně v historii, byly na samém sklonku války roku 1945 skutečně vytvořeny. Po svržení atomových bomb na japonská města Hirošima a Nagasaki se z Oppenheimera stala v podstatě celebrita – objevoval se na titulních stranách největších amerických magazínů a jeho jméno znal téměř každý. V kontextu celé situace se jednalo o smutný paradox. Oppenheimer se také stal prezidentem vědecké rady Komise pro atomovou energii a rok po skončení války obdržel Medaili za zásluhy.
Oppenheimera na sklonku života hryzalo svědomí
Po konci druhé světové války se postavil proti dalšímu vývoji bomb a odmítl se podílet na výzkumu vodíkové bomby. V době studené války mu toto chování a vystupování „proti zájmům státu“ přitížilo a byl několikrát vyslýchán a obviněn ze špionáže pro Sovětský svaz. Byla mu odebrána bezpečnostní prověrka a on se již nepodílel na utajovaných vládních a vojenských výzkumech. Politického odpuštění se mu dostalo až v roce 1963 prostřednictvím prezidenta Kennedyho. Se sžíravým pocitem po devastujících následcích výbuchů atomových bomb však musel Oppenheimer žít i nadále, proto se ke konci života začal věnovat otázkám o pomyslných „morálních“ zábranách vědce. Sám moc dobře věděl, co může napáchat vědecký objev ve špatných rukách, pokud je zneužit například ve vojenských aktivitách. Robert Oppenheimer sice stvořil nejničivější zbraň jakou lidstvo poznalo, na druhou stranu byl díky jeho přičinění ukončen nejstrašnější konflikt v dějinách lidstva a možná i právě díky existenci jaderných zbraní ještě lidská rasa nezničila sama sebe.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
