fb pixel Operace Anthropoid: Po stopách Kubiše, Gabčíka a těch druhých očima mámy a jedenáctiletého kluka – G.cz
Vyhledávání

Operace Anthropoid: Po stopách Kubiše, Gabčíka a těch druhých očima mámy a jedenáctiletého kluka

+ DALŠÍCH 16 FOTEK + DALŠÍCH 17 FOTEK

Možná jsem naivní, ale myslím si, že jsou události v dějinách lidstva, které by se zapomínat neměly. Naopak, razím heslo, že opakování je matka moudrosti. Proto mi přijde normální nebo vlastně možná až nezbytné nezapomínat na to, co se s naší republikou v průběhu staletí dělo. A nebyly to vždycky úplné parády. Operace Anthropoid pro mne představuje jednu z nejzásadnějších událostí našich novodobých dějin, tím se nijak netajím. Právě atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, ke kterému došlo 27. 5. 1942, zásadně ovlivnil další dění v tehdejším protektorátu Čechy a Morava a tvrdě zasáhl do života mnoha rodin.

Jana Mrákotová
Jana Mrákotová 17.6.2022, 12:07

Nejdůležitější výročí v naší historii

Je čtvrtek 18. 6. 1942 a Praha se pomalu začíná probouzet do dalšího dne. Po Matce měst defilují německé uniformy, gestapo zatýká jako šílené, Lidice jsou srovnané se zemí. A všechny obklopuje všudypřítomný strach. Málokoho ale asi napadne, že tento den vstoupí do učebnic dějepisu a vlastně světové historie jako den, kdy se odehrál v pravoslavném kostele svatých Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici krutý boj mezi příslušníky SS a gestapa a sedmi československými parašutisty z výsadků Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop a Tin. Celé to trvalo 7 hodin a na jeho konci zůstalo 7 mrtvých parašutistů včetně Jana Kubiše a Josefa Gabčíka, kteří atentát na nenáviděného nacistického pohlavára Heydricha přezdívaného Smrtihlav v Praze v Libni provedli. Většina z nich spáchala sebevraždu – poslední, co tito stateční chlapi chtěli, bylo padnout do rukou nacistů, jen jeden podlehl svým zraněním. Dnes je to přesně 80 let, kdy k tomuhle všemu došlo.

Nebudu opisovat a popisovat to, co všichni víte, nebo já v to doufám, že víte. K Anthropoidu a lidem, kteří za ním stáli a zaplatili svými životy, se ale vrátit chci. A začnu trochu zeširoka… Dějepis jsem měla vždycky ráda, a tak jsem jako rodič opravdu nadšená, že stejně hnutý je i můj skoro jedenáctiletý syn. Jeho, na rozdíl ode mne, tedy celkem zajímá i pravěk, ale to sem teď nepatří… Ale dění kolem operace Anthropoid nás zajímá oba. V našem případě je to trochu až povinnost, chce se s nadsázkou říct – my totiž bydlíme jen kousek od místa, kde k tomu všemu došlo a kudy pak ujížděl Kubiš na kole a Gabčík prchal schovat se…

Nemohli jsme si proto nevšimnout, že byl v místě atentátu postavený nový pomník (konečně), a že v našem bezprostředním okolí „vyrostly“ cedule, které jednotlivá místa a aktéry připomínají a díky kterým si lze trochu konkrétněji představit, co se tenkrát dělo a jít alespoň chvíli po stopách Kubiše a Gabčíka. Radnice Prahy 8 totiž přichystala de facto takovou venkovní únikovku s názvem operaceanthropoid.cz, kdy pomocí celkem 15 stanovišť tak nějak proběhnete část Libně a osvěžíte si a doplníte své znalosti. Já tomuhle počinu tleskám a ani trochu nelituji, že jsme si přivstali a přes dvě hodiny jsme s mobilem v ruce (potřebujete nahrávat QR kódy, které na jednotlivých cedulích jsou a pomocí kterých se posouváte) lítali cikcak Libní. A když už jsme se rozhodli strávit den s parašutisty, tak jsme si také zajeli do Panenských Břežan, odkud z Dolního zámku Heydrich vyrazil na svoji poslední cestu (tu v rakvi už vážně nepočítám). Vynechat jsme samozřejmě nemohli ani kostel svatých Cyrila a Metoděje a kryptu. Své putování jsme zakončili na hřbitově v Praze Ďáblicích – právě tam těla parašutistů v hromadném hrobě leží. Nevím, zda víte, že jsou pohřbení bez hlav – ty se nikdy nenašly a je to obestřené celou řadou mýtů. Jako nejpravděpodobnější se mi zdá teze (ale je to můj názor, nejsem historik), že je nacisté oddělili a chtěli hlavy převézt vlakem do Německa. Cestou byl vlak ale zničen bombami a tyto ostatky asi také… Z čeho až mrazí, je fakt, že někde vedle těchto bezpochyby hrdinů leží jednak jejich někdejší kolega Karel Čurda, který je udal a stal se tak symbolem zrady, ale také i další nacistická zrůda, která byla hned po válce ve věznici Pankrác popravena, K. H. Frank nebo kolaborant Emanuel Moravec.

Ale dost už slohového cvičení. Přijměte teď pozvání na jednu procházku. Pojďte si společně se mnou a jedním malým klukem projít místa, kde se psaly dějiny, a která Gabčíka, Kubiše, Valčíka, Opálku, ale také Jindřišku Novákovou, Aťu Moravce, pátera Gorazdu a celou řadu dalších opravdu pamatují. Stačí otevřít obsáhlou fotogalerii. Nechce se vám? Máte na to právo, ale za jedno se přimlouvám – zkuste si na ně a na to vše, co je s nimi spojené, vzpomenout. Oni si to totiž zaslouží.

Podobné články

Doporučujeme

Další články