Omylem zapnutý dopravník způsobil smrt 108 horníků: O katastrofě uhelného dolu Dukla se dlouhá léta nesmělo mluvit

Obrázek uživatele arian.ebrahimi
07.07.2019, 10:00

I přes Chruščovův soustrastný dopis se o havárii nesmělo mluvit. Jedna z nejhorších katastrof v našich poválečných dějinách byla způsobena kombinací nešťastné náhody a nedodržení bezpečnostních předpisů. V dole Dukla zahynulo v červenci 1961 na 108 horníků...

Nešťastná náhoda vedla ke katastrofě

Na začátku byla drobná nepozornost, která si ale vyžádala obrovské množství lidských životů. Ráno 7. července 1961 přicházela do uhelného dolu Dukla v Dolní Suché poblíž Havířova nová ranní směna – okolo poledne jeden z horníků, jehož identitu již nikdy nezjistíme, omylem zavadil, zřejmě ramenem, o spínač pásového dopravníku. Ten se dal do pohybu bez toho, aby si kdokoliv z mužů čehokoliv všimnul – pryžový dopravník se navíc nacházel ve třetím patře, kde se ten den netěžilo. Mezitím přišla odpolední směna a s ní nových 338 horníků, kteří se dali do práce jako každý jiný den. Na několik hodin naprázdno běžícím dopravníku se okolo půl čtvrté zaseknula guma, která následně vlivem silného tření začala hořet.

Jeden z vedoucích, který pracoval spolu s ostatními o patro výše, o několik minut později ucítil kouř a vydal se ho hledat – poté, co se mu zdroj zápachu nepodařilo najít, vrátil se potichu do práce. Mezitím již stihl oheň zesílit a rázem bylo v plamenech celé dřevěné obložení podlahy šachty. V půl páté odpoledne byl oheň již natolik silný, že se zprávy o kouři ozývaly již z celého dolu, ale dispečink je ignoroval. Vedení dolu povolalo hasičské sbory až po páté hodině a teprve tehdy byla zvolna zahájena evakuace – vyšetřovatelé později zjistili, že kdyby byla evakuace zahájena podle předpisů, podařilo by se zachránit až 98 z 108 zemřelých. Chodbami se začal šířit oxid uhličitý, o čemž ale většina horníků nevěděla a namísto okamžitého útěku z dolu, začali muži odkládat své nářadí do beden.

O nehodě se nesmělo mluvit

Záchranáři se poté vydali do hořícího pekla, kde ale vlivem nulové viditelnosti neměli moc šancí kohokoliv zachránit. Oheň se tak dále šířil a vedení se muselo rozhodnout – buď riskovat katastrofální explozi dolu a nebo pokračovat v záchranných pracích, které měly pramalou naději na úspěch. Vedení dolu se rozhodlo pro první možnost a okolo jedenácté hodiny začalo zazdívání dolu, jelikož jedině zastavení přívodu vzduchu mohlo podle vedoucích pracovníků zabránit šíření požáru. Nedostatek vzduchu požár skutečně zastavil, ale zároveň zabil všechny zbylé horníky, kteří v dole zůstali – později záchranáři nacházeli desítky těl horníků, kteří se zoufale snažili dostat ke kyslíku.

O dva dny později, 9. července 1961 vychází v Rudém právu na titulní stránce malá zpráva o neštěstí, doplněná o soustrastný dopis samotného generálního tajemníka Nikity Chruščova. Jelikož se ale komunistickému režimu nehodilo, aby se o katastrofě veřejně vědělo, objevovaly se informace o neštěstí v následujících dnech jen sporadicky. Vyšetřovatelé označily za viníky dispečinky a špatné vedení dolu a do všech dolů byly po katastrofě zavedeny nehořlavé pásy dopravníků. Nicméně, na katastrofu se později zapomnělo a o jejich obětech se začalo opět mluvit až po roce 1989 - v roce 2018 byl o události natočen televizní film Dukla 61 a tragédie se tak konečně dostala do povědomí lidí.

A tady si přečtěte o vraždě lidických dětí v Chelmnu.


Komentáře

Doporučeno pro vás