Pulp Fiction: Historky na Oscara
Rok 1994 byl v Hollywoodu velmi plodný – alespoň o tom svědčí jména snímků, které se následující jaro potkaly v oscarovém klání. Čtyři svatby a jeden pohřeb, Vykoupení z věznice Shawshank, Forrest Gump a Pulp Fiction, dodnes asi nejpopulárnější film z dílny Quentina Tarantina. Hvězdně obsazená geniální, brutální, krvavá i zábavná mozaika příběhů lidí pohybujících se na či za hranou zákona je kultovní i víc než 20 let po premiéře.
Tarantinovy Historky z podsvětí oscarových nominací posbíraly celkem sedm, nakonec ale proměnily pouze jednu, a sice za scénář, který režisér napsal spolu s Rogerem Averym. Druhý jmenovaný šel posléze sošku převzít na pódium a během děkovné řeči divákům oznámil, že „potřebuje hrozně čůrat“. Zmatený sál plný celebrit nechápal, jestli jde o vtip, nebo zda scenárista vážně tak nutně potřebuje vykonat potřebu. Nebyla to ani jedna možnost; Avery jen citoval titulní postavu z Forresta Gumpa, který o prestižní ocenění bojoval ve 13 kategoriích. Ten nakonec Oscarů posbíral šest včetně toho za nejlepší film. Ale zpět k Pulp Fiction – ono to s tím oceněným scénářem totiž nebylo vůbec jednoduché. Jak a na čem ho Tarantino napsal a proč je v něm tolik odkazů na Holanďany? Prolistujte si následující galerii a dozvíte se to i mnohem víc!
Příběhy ostrých hochů Vincenta Vegy (John Travolta) a Julese Winnfielda (Samuel L. Jackson), boxera Butche (Bruce Willis) či krásné a tajemné Mii Wallace (Uma Thurman) zkrátka pořád táhnou. Znovu a znovu.
Uvidíte tam krev i vystřelené vnitřnosti, hodně záběrů na ženská chodidla a pochopitelně i scénu natočenou z pohledu kufru auta. Hlavně tam ale uslyšíte nezapomenutelné hlášky o negrech s letlampou, prdelích, které poznají středověk, čtvrtlibrácích se sýrem, týpcích, co jsou až po uši v hovnech a mnoho dalšího. A to takhle uprostřed konce světa jednomu dokáže zvednout náladu!