20. listopadu tomu bylo třiasedmdesát let ode dne, kdy začal takzvaný Norimberský proces s válečnými zločinci evropské části Osy. A přestože nám z dnešního pohledu přijde logické, že jsme nechali řadu nacistů pověsit, cesta k procesu byla poměrně složitá.
49 000 bude stačit
Každý důstojník, velitel nebo politik musí uvažovat dopředu. O tom, co se tedy udělá s Německem a se zbylými nacisty, až spojenecké tanky rozjezdí Berlín na prach, se jednalo celé roky před koncem války. Otázka to byla skutečně palčivá a řešila se postupně v Teheránu, na Jaltě i v Postupimi. Je důležité si uvědomit, že na tom, co se bude dít, se musely shodnout tak rozdílné osoby, jako byl Winston Churchill, Stalin a Franklin Delano Roosevelt.
Roosevelt se například v polovině války poměrně vážně přikláněl k takzvanému Mrogenthauovu plánu, který pro něj připravil tehdejší ministr zahraničí. Podle tohoto dokumentu mělo být Německo na dobu dohlednou naprosto zbaveno jakékoli schopnosti vést útočnou válku. Plánovalo se rozdělení na severní a jižní okupační zónu a jeho kompletní deindustrializace, tedy vypnutí továren a přetvoření krajiny v čistě zemědělskou zemi. Nakonec dal sám od plánu ruce pryč, protože i jeho voličům připadal nápad vykastrovat navždy německou ekonomiku dost brutální.
Stalin měl… dost stalinistický pohled na věc. Traduje se, že ve čtyřicátém třetím v Teheránu navrhoval popravit většinu německých důstojníků, což bylo nějakých padesát až sto tisíc lidí. Roosevelt mu měl se smíchem odpovědět, že čtyřicet devět tisíc popravených snad bude stačit, protože mu nedošlo, že Stalin nežertuje.
Churchill byl zase z principu proti politickým popravám, ale údajně se nebránil nápadu, že by se bez soudu popravilo celé nacistické velení. Nakonec se ke Stalinově radosti uspořádal soud, který on považoval za nejlepší cestu. Ostatně… komunisté vždycky milovali monstrprocesy.
Vítejte zpátky v Norimberku
Stalin chtěl vést soud v Ruskem okupovaném Berlíně, ale nakonec se proces pořádal v Norimberku, protože zaprvé mělo město stále stojící soudní dvůr i s velkým vězením a zadruhé byl Norimberk považován za rodiště nacismu a symbolismus je hezká věc, i když popravujete válečné zločince.
20. listopadu 1945 tedy ostře sledované procesy začaly. A při prvním jednání se soudili v podstatě všichni zbylí členové nacistického vedení. Konkrétně to bylo čtyřiadvacet osob a šest organizací včetně gestapa, SS a NSDAP. Polovina obžalovaných si z procesu odnesla trest smrti. Na některé ty nejzajímavější se můžete podívat do naší galerie.
Procesy jely až do 1. října 1946, kdy byly vyneseny rozsudky a o patnáct dní později pak začaly první popravy. Mezinárodní vojenský tribunál v Norimberku postupně soudil dvě stě osob a dalších šestnáct set pak zpracovávaly další vojenské soudy po americké okupační zóně.
Podobné články
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
