Ta otázka je na první pohled nesmyslná. Jak by nás mohlo bolet něco, co už nemáme? Zní to možná podivně, nepochopitelně, ale takzvaná fantomová bolest byla popsána už ve středověkých polních lazaretech. Po velkých bitvách v nich často ležely stovky vojáků, kteří křičeli bolestí kvůli zraněním končetin. Ruce a nohy jim přitom utrhaly dělové koule a usekaly nepřátelské meče… Běží vám z toho mráz po zádech? Asi ne, protože máte všechny údy pohromadě.  

Fantomový pocit

Dnes lékaři rozlišují fantomové pocity a fantomové bolesti. V prvním případě si člověk po úrazu nebo amputaci neexistující končetinu jasně uvědomuje. Jako kdyby ji pořád měl. Cítí prsty nebo celou ruku a nohu, může s ní zdánlivě pohybovat a je mu na ni zima nebo horko. Dokáže přesně říct, v jaké poloze neviditelná končetina právě je. Když mluví, cítí, jak neexistující ruka gestikuluje. Zdá se mu, jako kdyby ho za ni někdo držel. Nesnesitelně ho svědí, ale nemůže si ji podrbat. Časem ale dochází k zajímavé proměně. Lékaři mluví o ,teleskopickém fenoménu‘, protože chybějící končetina se jakoby zkracuje. Pacient říká, že dlaň nebo chodidlo je stále blíž tělu. Po několika měsících až letech s ním postupně splyne a zmizí.  

Fantomová bolest

Mnohem horší než fantomové pocity jsou ale fantomové bolesti. Uřízli vám nohu? Budete lékaře prosit, aby vám sundali neexistující botu, která vás bolestivě tlačí. Budete řvát, že vás právě kdosi nakopl do holeně, kterou už rok nemáte. Po úrazech se pacienti často probudí z narkózy a vůbec netuší, že přišli o končetinu. Lékařům to nevěří. Jasně přece cítí, kde a jak to bolí! Fantomová bolest nejčastěji postihuje ruce nebo nohy, ale i jiné neexistující orgány: prs, nos, penis, oko… Ženy, kterým kvůli nádorům odstranili vaječníky, mívají každý měsíc menstruační bolesti. Jdete od zubaře, který vám vytrhl zub, ale ten vás pořád bolí! Fantomová bolest je zákeřná v tom, že nemá žádný význam. Když vám někdo šlápne na nohu nebo když omylem sáhnete na rozpálená kamna, ucuknete. Zachrání vás to před poškozením těla. Bolest v končetině, která neexistuje, je ale k ničemu. Prostě jen obtěžuje. Lékaři přitom dodnes netuší, co ji způsobuje. Mají na to několik teorií. Může jít o poškození nervových zakončení v pahýlu, které mozku dodávají falešné signály. Podle této teorie by k odstranění fantomové bolesti stačila chirurgická úprava, spočívající v odstranění ,zlobivého‘ konce pahýlu. Kupodivu to ale většinou nepomůže. Druhá teorie říká, že bolest vzniká až někde na cestě mezi pahýlem a mozkem - třeba v míše. Proč pak ale fantomovými pocity a bolestmi trpí i lidé, kteří ochrnuli po zlomenině krční páteře? Často jasně cítí ruce a nohy i přesto, že nervové dráhy k nim byly při úrazu přerušeny a že s nimi nemohou hýbat. Podle třetí teorie vzniká fantomová bolest až v mozku, který prostě jen zatím nepoznal, že pacientovi něco chybí. V mozku máme pro každou končetinu a část těla zvláštní ,mapu‘ - oblast, kde se zpracovávají nervové podněty a vjemy. Když si teď zmáčknete levý malíček, určitá, přesně vymezená část mozku to zaregistruje a vy ucítíte bolest. Pokud ale o nějakou část těla přijdeme, její ,mapa‘ hned nezmizí. Mozku nějakou dobu trvá, než se s novou situací vyrovná a přeorganizuje se. Časem to dokáže - mozková centra si můžeme ,vypěstovat‘. Když se třeba učíte na kytaru, vyvine se vám v mozku velké centrum pro levou ruku řídící koordinaci prstů, kterou potřebujete k mačkání akordů. Člověk, který na kytaru nehraje, ho mít nebude. Tahle teorie také vysvětluje, proč je fantomová bolest tak obtížně léčitelná. Jak chcete odstranit bolest, která nesídlí v žádné reálně existující části těla, ale v mozku? Jediným logickým řešením by bylo odstranění mozku… Ten si často ,pamatuje‘ stav těsně před ztrátou končetiny. Rozdrtil vám ruku náraz při autonehodě? Zaryli jste při tom nehty do dlaně? Těch pocitů se už možná nikdy nezbavíte… Záhady tím ale nekončí. Pokud fantomová bolest vzniká až v mozku, jak je možné, že ji mívají i děti s vrozenými vadami, které se narodily bez končetiny? Příslušné mozkové centrum se u nich přece nemohlo vyvinout. Dědí se snad?  

Halucinace, nebo skutečnost?

Je bolest jen halucinace, nebo to bolí doopravdy? Tahle otázka je špatně položena - pacient fantomovou bolest prostě cítí. Někteří lékaři a vědci přesto tvrdí, že se tu už pohybujeme na tenké hranici mezi vědou a mystikou. Pro lorda Horatia Nelsona, který přišel v roce 1797 v námořní bitvě o ruku, byla fantomová bolest jasným důkazem o existenci duše. Zní to logicky - pokud může přetrvávat jasné vědomí neexistující končetiny, proč by nemohlo přetrvávat jasné sebeuvědomování si sebe samého i po zániku celého těla? Ještě bizarněji zní vysvětlení fantomové bolesti okultní teorií ,hmotného‘ těla. Kromě fyzického těla prý máme ještě tělo astrální, které nás obestupuje jako jakýsi těsný oblek. Buď je ale pro naše smysly neviditelné, nebo existuje v jiné časoprostorové dimenzi. Pokud z fyzického těla něco odstraníme, v astrálním těle se změna neprojeví. Zůstává kompletní a prostřednictvím nervů nás stále informuje o své celistvosti. Podle magické představy o světě platí, že co bylo jednou spojeno, zůstává spojeno už navždy. Řada přírodních národů proto věří, že ,nekompletní‘ člověk po amputaci se po smrti nedostane do nebe. Vyprávějí se i vysloveně strašidelné historky. Třeba o muži, jehož uříznuté prsty uchoval lékař ve formalínu. Po čase začal pacient ve fantomových prstech cítit chlad. Zašel proto za lékařem a ten zjistil, že vítr rozbil okno v laboratoři. Sklenice s prsty stála na stole a ledově na ni táhlo…  

Kde končí údy?

Amputované končetiny se dnes většinou pálí. Americký teoretik hnutí New Age Rupert Sheldrake si myslí, že je to škoda. Dala by se s nimi totiž provádět spousta zajímavých experimentů. Navrhuje je rozdělit do tří skupin: jednu spálit, druhou pohřbít a třetí zmrazit. ,Pozůstalí‘ by přitom nevěděli, co se s bývalou částí jejich těla stalo. Lišila by se ve třech skupinách fantomová bolest? Pociťovali by zástupci první skupiny v pahýlech větší pálení? A co bude ,amputář‘ cítit, když mu zavážete oči a pak se jeho ,fantomu‘ znenadání dotknete? Představte si, že člověka bez nohy najednou praštíte do neexistujícího kolene baseballovou pálkou. Pokud teorie astrálního těla platí, měl by zařvat bolestí. Budou neexistující končetinu cítit zvířata? Když s ní pohladíte kočku, zavrní? Když ji ,strčíte‘ do klece s myšmi, utečou z jejího dosahu, jako kdybyste tam strčili opravdovou ruku? Když ji ,položíte‘ na Petriho misku s koloniemi bakterií, ovlivní jejich růst? Tak a teď zapněte cirkulárku a hurá do práce. Vědeckému poznání musí hloubavý člověk leccos obětovat…