99 let (ne)znamená navždy

Když v roce 1898 uzavíralo Spojené království smlouvu o pronájmu nových území Hongkongu s tehdejším Čínským císařstvím, rozhodla se britská delegace stanovit délku tohoto pronájmu na 99 let, jelikož se v angloamerickém právu jedná o nejdelší možnou dobu pronájmu. Jak poznamenal jeden z britských diplomatů, Britové neměli nikdy v plánu Hongkong Číně vracet a téměř stoletý nájem pro ně byl v podstatě synonymem pro nekonečnou vládu. Nicméně, i když si v 70. letech ještě Britové mysleli, že se jim podaří Čínu přesvědčit k prodloužení smlouvy, komunistický režim byl jasně proti – Číňané dávali důrazně najevo, že si Hongkong vezmou i za cenu vojenského střetu, který by malá britská posádka ve městě drtivě prohrála. Na počátku 80. let se tedy vláda Margaret Thatcher usilovně snažila vyřešit stále se přibližující problém – kromě vydatných jednání s Čínou vedenou Teng Siao-pchingem bylo třeba zvážit i další možnosti včetně jedné poměrně bizarní.

Podle vládních dokumentů, které byly odtajněny v roce 2015, přišel v roce 1983 George Fergusson, vedoucí úředník britského Úřadu pro Severní Irsko, který má na starosti správu této oblasti, s plánem přesídlit všech 5,5 milionů hongkongských občanů do tzv. Nového Hongkongu právě v Severním Irsku – Fergusson se inspiroval návrhem sociologa Christieho Daviese z Readingské univerzity, který (ostatně jako řada dalších) tvrdil, že po převzetí Hongkongu Čínou neexistuje pro tamní obyvatelstvo žádná budoucnost. Je třeba si uvědomit, že Čína na počátku 80. let byla zcela jinou zemí než je dnes – izolovaný stát se čerstvě vzpamatovával z politického chaosu, jenž přišel se smrtí Mao Ce-tunga a představa britské kolonie pod nadvládou komunistů vyvolávala v nejednom Britovi pocity úzkosti.

Severoirský Hongkong jako vzpruha pro tamní ekonomiku

Podle Fergussonova plánu, který byl nazván „Nové osídlení Severního Irska Hongkongem“ se mělo 5,5 milionů Číňanů přesídlit z Hongkongu do hrabství Londonderry mezi stejnojmenné město a město Coleraine – tedy do oblasti okolo poloostrova Magillian, u zálivu Lough Foyle, který je dodnes příčinou sporu mezi Spojeným královstvím a Irskou republikou. Navíc zde žilo několik čínských rodin, které se sem přistěhovaly z Vietnamu, tudíž bylo podle Fergussona dokázáno, že zdejší podnebí Číňanům svědčí. Jako další výhody plán zmiňuje předpokládaný blahodárný vliv nového severoirského Hongkongu na stagnující místní ekonomiku, která byla silně poškozena pokračujícími nepokoji mezi katolíky a protestanty. Ty by ale příjezd více než 5 milionů Asiatů zcela jistě nezlepšil.

GALERIE Plán na přestěhování Hongkongu do Severního Irska

+ DALŠÍ 3 FOTKY + DALŠÍ 4 FOTKY

V říjnu 1983 se k tomuto plánu vyjádřilo samotné britské ministerstvo zahraničních věcí, když prostřednictvím svého úředníka Davida Snoxella projevilo poměrně silně zdrženlivý postoj – kromě hrozby masivních občanských nepokojů ze strany irského obyvatelstva upozorňovalo ministerstvo, že by nebylo moudré stěhovat „rybařící a námořní obyvatelstvo Hongkongu“ do oblasti sporného zálivu, jelikož by se tak ještě zhoršily již tak poničené vztahy s Irskou republikou. Fergussonův plán byl tak uložen k ledu a pro jistotu odložen mimo dosah veřejnosti. O rok později, v roce 1984, se podařilo Margaret Thatcher a Teng Siao-pchingovi dosáhnout kompromisu a předání Hongkongu bylo pod zásadou „jedna země, dva systémy“ v klidu naplánováno na rok 1997.
A tady si přečtěte, jak Američané v první světové válce používali jazyk indiánů coby šifru.