Co mají společného Ned Flanders a Václav Havel? Kromě sympatického kníru jsou oba muži leváky, kterým je věnovaný dnešní Mezinárodní den leváků. Zatímco v současnosti se levorucí občané, snad jen s výjimkou nedostatku levorukých nůžek o hodinách výtvarné výchovy, nepotýkají s žádnými většími problémy, dříve byla praxe úplně jiná.
Japonci se rozváděli a Afričané polévali
Ještě před relativně krátkou dobou se leváci potýkali s diskriminací ze strany většinové pravácké populace, jejíž kořeny musíme hledat v dávné minulosti. Leváci byli utlačování po celém světě – zatímco v Evropě bylo leváctví považováno za důkaz nižšího intelektu jedince, v Japonsku se muž mohl s levorukou ženou beztrestně rozvést. Ve středověku se pak levoruké ženy během honu na čarodějnice rovnou upalovaly, jelikož byly považovány za společnice ďábla. Na Blízkém východě byla levá ruka považována za nečistou, jelikož se s ní utíral zadek, a proto bylo nepatřičné, aby někdo levou rukou jedl či psal.
Proto jsou snahy o přeučování leváků na praváky staré jako samo leváctví – levorucí římští vojáci byli nuceni si svou ruku přivázat k tělu, jelikož by narušovali soudržnost mužstva. V Číně pak bylo praváctví vyloženou povinností, jelikož tamější písmo navržené pro praváky se nedalo levou rukou prakticky napsat. Nejdrastičtěji se s leváctvím vyrovnávaly některé africké kmeny, kdy se dítěti levačka nejprve polila vařící vodou a následně byla naložena do bláta, aby došlo k odumření nervů, takže dítěti nezbylo nakonec nic jiného ,než se naučit pracovat s jedinou funkční rukou – tou pravou. Snad jen Inkové a některé americké indiánské kmeny měli opačný názor a leváky považovaly za nositele štěstí.
Pomočování, koktání i deprese
Násilné přeučování leváků bylo až do šedesátých let minulého století zcela běžnou praxí na školách, kdy byly levoruké děti nuceny se naučit psát či brát věci pravou, pro ně nepřirozenou, rukou. Jelikož byly malé děti často poměrně drsnými metodami tlačeny používat proti své vůli pravou ruku, potýkaly se s psychickými potížemi – leváci mají totiž na rozdíl od praváků aktivnější pravou mozkovou hemisféru a nepřirozená orientace na pravou ruku s sebou nesla velká rizika.
Nejčastěji to bylo koktání či vady řeči, kterými například trpěl i britský král Jiří VI.. Ten byl svým otcem, králem Jiřím V., nucen k používání pravačky velice drastickou metodou, kdy mu byl na levačku připevněn řetěz – kdykoliv chtěl malý princ instinktivně použít levou ruku, trhnul otec silně řetězem, aby se to jeho syn odnaučil. V důsledku toho se pak Jiří VI. celý život potýkal s koktáním. Malí leváci se také potýkali i s vážnějšími psychickými poruchami – pokud bylo dítě upozorněno, že nemá brát například hračky levou rukou, ztrácí o hraní zájem a propadá depresím. Velice časté bylo i pomočování, které k vyrovnanému psychickému stavu dítěte také zrovna dvakrát nepomáhalo.
Naštěstí se začalo v polovině století pod vlivem novým pedagogických studií od těchto vpravdě nelidských praktik upouštět a v Československu bylo přeučování zrušeno ministerstvem školství v roce 1967.
A tady se podívejte na slavné levoruké osobnosti:
A tady si přečtěte, jak katolící vymysleli Filet-O-Fish.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Doporučujeme
