Krok první – správný výběr kola

Není třeba příliš zdůrazňovat, že správný výběr kola pro vašeho nejmenšího člena výpravy je tou nejdůležitější věcí. O tom, jak dopadne výlet na příliš malém nebo naopak velkém a těžkém kole, ani nemluvě. Proto je naprosto zásadní, aby si dítě nové kolo samo vyzkoušelo, nejlépe pod dohledem zkušených odborníků. Ti ideální kolo poznají podle těchto indicií. „Když se dítě postaví rozkročmo na horní rámovou trubku, mělo by mít pod sebou místo ještě tak 5 cm. Při sezení musí bez problému dosáhnout na řídítka. Ta by mu měla směřovat na úroveň pasu,“ radí Jan Štádler, marketingový ředitel Hervis Sports ČR, kde najdete široký výběr nejen dětských kol.

Dětem do 100cm výšky postačí 12palcové kolo, které často bývá tím úplně prvním a zpravidla je vybaveno bezpečnou brzdou se zpětným záběrem pedálů nazývanou torpédo. Když vaše ratolest doroste do výšky 120 cm, poohlédněte se již po 16palcovém kole. 120palcové kolo je ideální pro děti do výšky 135 cm. To už také má zpravidla převody a přední a zadní brzdy.

Nikdy neopomeňte na povinnou dětskou helmu, vhod přijdou i reflexní prvky, kryt na řetěz, který zajistí, aby se do něj dítěti nezamotala nohavice, či cyklistické rukavice.

Krok druhý – první jízda

Postavit dům, zasadit strom a naučit potomka jezdit na kole. To je seznam úkolů, který by měl splnit každý rodič. S posledně zmiňovaným bodem Vám můžeme pomoci.

Odborníci shodně doporučují pořídit dítěti nejdříve odrážedlo. To vlastně vypadá jako malé kolo bez pedálů. Začínající cyklista se díky němu naučí udržovat rovnováhu, která je pro jízdu na kole zásadní. Než poprvé vyjedete, vysvětlete mu, jak se správně brzdí. Pro menší děti je příjemnější brzdit klasickým zašlápnutím. Ruční brzda může být zpočátku pro jejich malé prstíky nepohodlná, a i tak brzdí intuitivně nohama.

V otázce, zda dát či nedat zadní balanční kolečka již shoda úplně nepanuje. Aby si dítě moc nezvykalo na bezproblémovou rovnováhu, kolečka jim alespoň trochu navyšte, ať se naučí držet stabilitu samy.

Dobrý tip na učení, je nasadit dítěti malý batoh na záda. Ten pak při jízdě lehce přidržujete za rukověť, dítě tak cítí jistotu a častokrát si ani nevšimne, že už jede samo.

A ještě jedna velmi podstatná rada na závěr – svého malého jezdce trpělivě chvalte.

obr._1.jpg

Krok třetí – první výlet

Skvělá zpráva – váš malý sportovec již sám úspěšně zvládl první vzdálenosti, je tedy čas vydat se na vytoužený rodinný výlet. Než vyjedete, důkladně si zopakujte pravidla brždění a bezpečné jízdy. Neopomeňte připomenout zásadní pravidlo a to, že prudké zabrzdění na poslední chvíli se rovná letu přes řídítka. Klaďme potomkovi a vlastně i sobě na srdce, aby brzdil plynule, zlehka a s patřičným časovým předstihem. Přibrzdit si musí rovněž i před vjezdem do prudké zatáčky.

Vyzkoušejte také, zda už vaše dítko zvládá dobře udržet rovnováhu, k tomu ideálně postačí jakákoliv vodorovná čára. Čím pomaleji na ní zvládne jet, tím klidněji se můžete pustit na cesty. Důležité je také připomenout, aby se díval před sebe a příliš se nesoustředil na terén pod sebou.

Pětileté dítě by mělo zvládnout ujet 5 kilometrů. Jak všichni moc dobře víme, s vidinou sladké odměny v cíli se vždy šlape lépe.

Pokud ani zmrzlina nemotivuje, zkušení rodiče si pochvalují tažnou tyč, s níž spojíte své a dětské kolo a bez slzavých nářků dojede do vytouženého cíle.