Když v červenci 1969 hledala BBC píseň, kterou by použila jako znělku pro plánované vysílání přistání Apolla 11 na Měsíci, padla volba na nový hit tehdy zcela neznámého Davida Bowieho s názvem Space Oddity. Ironií osudu tak britské diváky doprovázela při sledování největšího vědeckého úspěchu lidstva skladba o astronautovi, který zůstane uvězněný v kosmu.
Tráva, Kubrick, rozchod a Apollo 11
Mladý David Bowie to se svou kariérou neměl z počátku snadné – nejprve si musel změnit jméno z David Jones na slavnější David Bowie, aby si ho lidé nepletli s frontmanem amerických Monkees, a i když se pouštěl do jednoho projektu za druhým, nikde se mu nepodařilo prosadit. Někdy v roce 1968, asi rok poté, co jeho debutové album zcela propadlo, se Bowie vydal do kina na tehdy nejnovější snímek Stanleyho Kubricka, 2001: Vesmírná odysea. Film měl na mladého Bowieho takový dopad, že ho viděl ještě několikrát, pokaždé vyzbrojen pořádným jointem. Pocity osamění a izolace, které hrdinové ve filmu zažívali, a Bowieho vlastní deprese z rozchodu s herečkou Hermione Farthingale se v jeho mozku geniálně spojili a pod hudebním vlivem alba Bookends od dua Simon&Garfunkel sepsal zpěvák první verzi budoucího kosmického hitu.
Znělka přístání na Měsíci
Zatímco v prosinci 1968 obletěli první američtí astronauti Měsíc, dokončil Bowie první verzi Space Oddity, inspirovanou i probíhajícím lunárním programem Apollo. V lednu 1969 nahrál Bowie první demoverzi, kterou následně přetvořil ve verzi, jež zazněla v jeho krátkém uměleckém videu s názvem Love You Till Tuesday. To Bowie natočil ve snaze prosadit se u nahrávacích společností. Mezitím se jeho manažerovi Kennethu Pittovi podařilo přesvědčit právě za pomoci rané verze Space Oddity nahrávací společnost Mercury Records, aby Davidovi nabídla smlouvu na jedno album. O prvním singlu tedy bylo rozhodnuto, teď bylo ale zapotřebí najít producenta, který by z nenápadné skladby vytvořil skutečný hit. Bowie nejprve oslovil producenta Beatles George Martina, který jej ale odmítl, stejně jako Tony Visconti (který s Bowiem nakonec spolupracoval dalších 40 let). Ten song považoval za trapný pokus vydělat na blížícím se přistání na Měsíci. Nakonec byl vybrán Gus Dudgeon a v půlce června 1969 byla píseň hotová.
Jelikož si vedení vydavetelství moc dobře uvědomovalo, že NASA plánovaným měsíčním přistáním 20. července 1969 udělala písni tu nejlepší možnou reklamu, rozeslala nahrávací společnost narychlo singl snad do každého rádia ve Spojeném království i ve Spojených státech. Zatímco v Americe se píseň moc nehrála, v Británii se vyšplhala na 5. místo hitparády. Když potom vybírala BBC skladbu, která by posloužila jako znělka vysílání měsíčního přistání, rozhodl se jeden ze zaměstnanců použít nejnovější Bowieho hit – ten se tomu po letech smál, jelikož text pojednává o astronautovi, který je nešťastnou náhodou ponechán sám ztracený ve vesmíru. Později vyšlo najevo, že i vedení rozhlasové stanice si to uvědomilo, a dokonce zakazovalo píseň hrát až do té doby, než se astronauti v pořádku vrátí domů. Těm se to 26. července 1969 podařilo.
A tady si můžete přečíst, jak se Beatles málem rozpadli už o dva roky dříve.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
