Sám a sám
Free solo climbing je anglický výraz pro typ horolezectví, který je jen pro hodně odvážné. Člověk při něm zdolává příkré skalní stěny sám a bez lana. Během výstupu se tak spoléhá pouze na sílu vlastního těla a drobné nerovnosti na povrchu kamene. Nutná je zkušenost i stoprocentní soustředění. Alex Honnold se lezení věnuje od svých jedenácti a v roce 2017 se mu podařilo něco, co do té doby nikdo nedokázal - bez jištění vystoupil na stěnu El Capitan v kalifornských Yosemitech.
Jak to udělal a co tomu předcházelo sleduje snímek Jimmyho Chin a Elizabeth Chai Vasarhelyi Free Solo, který na letošních Oscarech získal v sošku pro nejlepší celovečerní dokument. Jakkoliv úzce zaměřené se hlavní téma může zdát, režisérské dvojici se do filmu podařilo dostat mnohem, mnohem víc, než jen hezké záběry krajinky a chlapíka, co se plazí po horách.
Ve filmu padne věta, že pro pozorovatele zvenku je pohled na solo lezce možná trochu děsivý, ale říká si: "Ten člověk určitě ví, co dělá, takže v klidu". Insideři ale při pohledu na kolegu moc dobře ví, jak nebezpečné to celé je a proto se na to většinou nemůžou dívat. Je tomu sktuečně tak. Nezasvěcený divák chápe, že to, co se protagonista chystá udělat, je nebezpečné a vyžaduje to důkladnou přípravu, a proto přistoupí na 60 minut záběrů na muže v dodávce, jak něco zakresluje do mapy, aby si vychutnal nervydrásající dvacetiminutový závěr v podobě samotného výstupu na El Capitan. Ten je skutečně napínavý a způsob, jakým je natočen, ho co do dramatičnosti posouvá nad leckterý hraný thriller současnosti.
Samo o sobě by tohle ale pro široké publikum nestačilo, což si tvůrci snímku uvědomují, a proto se rozhodli zaměřit se i na Alexův osobní život - and now we have interesting part! Free solo lezec je neustále v přítomnosti smrti. Žije na cestách a všechno podřizuje výstupům, překonávání rekordů, zdolávání míst, která nikdo nezdolal, objevování nových cest na vrchol. Prostor pro partnerský život neexistuje a když už, po nějaké době to troskotá, protože jeden z dvojice se chce usadit, zatímco druhý chce dál šplhat a riskovat. Honnold to ale zkusí zlomit a právě jeho nejprve vznikající a postupně se prohlubující vztah s přítelkyní sledujeme.
A spolu s tím sledujeme i určitou rozpolcenost svobodné duše, která je zvyklá fungovat stoprocentně sama za sebe a často v těsné blízkosti možné smrti, ale která se kvůli lásce snaží přijmout do života někoho dalšího. Takže z dokumentu o horolezectví rázem máme nastavování zrcadla v podstatě celé generaci současných třicátníků a jejich přístupu k mezilidským vztahům, aha? AHA?!
Výjimečnost Free Solo tkví právě v jeho hlubším ani ne tak poselství, jako spíš přesahu, díky němuž film vybočuje z řady sobě podobných, kterých navíc není mnoho, navzdory tomu, že horolezecká komunita je celosvětově velmi rozrostlá. Ačkoliv se na snímek můžete podívat doma, na internetu se dá od Oscarů zhlédnout i legálně, velké plátno prožitek zdvojnásobuje a rozhodně stojí za to.
A tady si přečtěte recenzi na snímek Zlo s lidskou tváří.