Výrobní proces piva zná už dnes každý asi více méně nazpaměť. Ale občas je užitečné a zároveň vtipné podívat se na známé věci z opačné perspektivy – například pustit si proces výroby piva úplně pozpátku.
Pivo se rodí v zemi. Nebo v uzavřených komůrkách uvnitř lidských příbytků. Ale není to ještě pivo. Na to se promění teprve až v našich útrobách, z nichž jej slastně plníme do různých nádob. Třeba do plechovek a lahví, které si – prázdné – přinášíme domů z kontejnerů na kov, resp. z automatů na vratné lahve v obchodech, kam si občas zaskočíme pivo prodat. Často jej také ve společnosti ostatních ‚výrobců‘ piva čepujeme svými hrdly do prázdných džbánků a sklenic, které roznáší ochotný hostinský. Nazpět si, jakmile smaže příslušné čárky na účtu, bere námi naplněné nádoby a nese je k pípě, jejichž kohouty pivo slastně vcucnou a dopraví ho do sudu.
Pivem utěšeně naplněné sudy z hospod a restaurací, ale stejně tak i plechovky a lahve z obchodů, zamíří nejprve do skladů a logistických center, a odtud na svou finální cestu do bran expedice svého budoucího rodného pivovaru. Tady se všechny obaly naskládají na běžící pás a otevřou strojními ‚odzátkovávači‘. Vyprazdňovací ventily z nich vycucnou pivo, to vteče do přetlačného tanku a odtud zamíří do dvou zařízení – jedno pivo zahřeje a pak zase ochladí, v druhém prochází pivo řadami velejemných filtrů, a v obou se obohatí kvasinkami. Následně je pivo načerpáno do ležáckých tanků, kde malé množství kvasinek za teplot blízkých nule velmi pomalu vyjídá z piva oxid uhličitý a alkohol.
Daleko rychleji a bouřlivěji bude tento proces probíhat za pár týdnů až měsíců, kdy je pivo přemístěno na spilku. Zde se kvasinky shledají s ohromným množstvím svých sourozenců a společně se pustí do alkoholu, CO₂ a dalších látek, aby z nich vyráběly jednoduché cukry. V tomto procesu kvasinky vrůstají jedna do druhé a rapidně snižují své počty. Za týden a něco málo nastává čas se nimi rozloučit. Kdysi ještě mladé pivo se ze spilky vydává na další cestu, při které kvasinky ve spořádaných houfech odbočují do odčerpávacích ventilů a odtud na místo svého prvního odpočinku v propagaci kvasnic. Mladina, jejich rodná tekutina, se mezitím zahřeje až téměř k bodu varu a vteče do velkého kotle zvaného mladinová pánev.
Tady se pivo skutečně vaří a z výparů do něj vnikají těkavé hořké látky pocházející z chmele. Ten se shromažduje do skupinek velkých jak hrst, které čas od času vyskakují do dlaní sládka stojícího u otevřeného uzávěru mladinové pánve. Všechen chmel se nakonec vydá na cestu do svého rodného chmelařství, kde do něj extraktory napumpují vodu a vyrobí z něj úhledné šištice a... více na konci.
Z mladiny je najednou sladina. Když už není tak horká, nateče do další nádoby jménem zcezovací káď, a to spodem přes síto, na němž sedí koláč z nerozpustných frakcí rozdrceného sladu. Odtud se společně dostanou do rmutovací pánve, kde se při stále klesající teplotě mění jednoduché cukry na složitější. Sladový šrot se v tekutině shlukuje, až nakonec vystoupá mohutným sloupcem skrz dutý klobouk rmutovací pánve nahoru mezi kovové šneky s protiběžným chodem, které z něj vyrobí sladová zrna.
Slad je nasypán do pytlů a odvezen do sladovny, kde se z něj pomocí střídání teplot a vlhkosti vyrobí ječmen, který se odveze na pole a nasype do zásobníků kombajnů. V jejich strojních útrobách se zrna spojí se stonky a zasadí do země, do níž pak vrostou. Podobná věc se děje i s chmelem, jehož šištice česáči připevňují na liánovité stonky, jež se posléze zavíjejí do rodné hroudy. Jak ječmen, tak chmel při tom do země odevzdají spoustu vody. A čistá voda už z někdejšího piva zbývá také ve varně. Odtud se vyčerpá a pošle do studničních hlubin.
A jsme zase zpátky na začátku – dáme si to ještě jednou? Dobrá. Pivo se rodí v zemi...
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
