Aneb jak zaskórovat v hospodě u piva jinak,než rozborem aktuální formy vašeho týmu
Znáte to. Zápas skončil a vy dokolečka rozebíráte útok soupeře, obranu domácích, výkony rozhodčích a trenérů nebo kvalitu televizního komentáře. Většinou to nikam nevede, jisté je snad jen to, že výhra i prohra se musí patřičně zapít. Pokud ale chcete vystoupit z řady něčím jiným než papouškováním toho, co se tedy rozhodně mělo na ledě udělat a odehrát, vezměte si příklad v naší soupisce hokejových zajímavostí. Pokud vhodíte tu správnou informaci do pléna ve správnou chvíli, vyhrajete každé hospodské buly.
První puk bylo zmrzlé kravské lejno
Je to tak a nemá smysl to rozmazávat. Moderní hokejový puk je báječná věc, ale když si první hokejisti začali na zamrzlém rybníku něčím pinkat, šlo jim hlavně o to, aby to mělo tu správnou velikost a váhu. Zmrzlý kravinec posloužil dokonale a bylo ho všude dost.
Nejstarší hokejka na světě
Tak kdy tipujete, že ji vyrobili? Prý někdy mezi lety 1852 a 1856, takže je logicky starší než Stanleyův pohár nebo celá NHL. Prohlédnout si ji můžete v Torontu v tamní hokejové síni slávy. Její hodnota se odhaduje na dva miliony dolarů. Samozřejmě je dřevěná. Průměrný tým NHL v době dřevěných hokejek spotřeboval až 4000 holí za sezónu.
Do roku 1914 se puk na buly pokládal
Dovedete si představit ten masakr? Rozhodčí měli tolik oděrek, rozseknutých prstů, ale i zlomenin (někteří si to možná zasloužili, ale kdo by jim to přál?), že se nakonec rozhodlo o změně pravidel. Puk se od roku 1914 na buly vhazoval z výšky, aby mezi dvě soupeřící hole nemusel nikdo statečně strkat ruku.
Za zápas se použije až dvanáct různých puků
To asi není překvapení, ale proč se vlastně musí tak často měnit? Důvodem není opotřebení, ale zahřívání puků. Před zápasem se totiž puky zmrazí, aby na ledové ploše neodskakovaly a měly ten správný grip. Ten ale při hře ztratí, protože se neustálým pohybem zahřívají. Zkušený rozhodčí samozřejmě ví, kdy je na čase puk vyměnit.
Kanada nade vše
Severoamerická kolébka ledního hokeje. Ve třicátých letech 20. století to nebyla jen prázdná fráze. Kanaďani na tom byli na mistrovství světa v roce 1930 tak dobře, že ani neprocházeli turnajovým pavoukem. Jednoduše čekali, až se jim mezi ostatními vytřídí nějaký ten soupeř do finále. A pak ho porazili 6:1. My jsme se mimochodem toho turnaje taky zúčastnili, ale finálovým soupeřem Kanady bylo nakonec Německo.
Nejvyšší hráč
Čekáte překvapení? Nedočkáte se. Největším čahounem ve výběru NHL je pořád slovenský habán Zdeno Chára se svými 2,06 metry. S bruslemi má ještě o fous víc, takže ho na ledě vždycky najdete. Resp. on si najde vás.
Nejmenší hráč
Roy “Prcek” Worters byl nejmenším hráčem všech dob. Měřil pouhých 160 centimetrů, ale to mu nebránilo v úspěšné kariéře hokejového brankáře. V NHL odchytal dvanáct sezón a v 66 zápasech nepustil za svá záda ani jediný gól.
Čtyři kila za hodinu
Až tolik zhubnou hráči během jediného zápasu. Znamená to dvě věci. Na střídačkách pijí jako duhy a do šaten je nutné chodit s plynovou maskou, pokud tedy nepatříte do týmu, protože hokejisti jsou na specifický pach použitých dresů už tak nějak zvyklí.
Plexiskla chrání diváky před hráči
Až do roku 1979 měly severoamerické hokejové stadiony nižší plexisklo. Jenže právě tehdy po zápase s New York Rangers přeskočil hráč vítězného týmu Boston Bruins, Mike Milbery, plexi, aby zchladil jednoho nevychovaného fanouška. Sundal mu botu a začal ho s ní mlátit. Dostal stopku na šest zápasů a plexiskla na všech stadionech se měnila za vyšší.
Nejrychlejší střela
Bobby Hull pořád drží rekord se změřenými 190 km/h, ale ze současných hráčů má nejrychlejší ránu Zdeno Chára, kterému na exhibici hvězd NHL naměřili krásných 175 km/h.
Na Stanley Cupu je přes dvacet gramatických chyb
Je to nádherná trofej, která si s hráči užila svoje (dvakrát navštívila striptýzový klub, jednou skončila pod mostem na zamrzlé řece a jednou málem shořela ve vatře), ale raději se na ní nedívejte zblízka, protože pak zjistíte, že je na ní vyražených už asi čtyřiadvacet gramatických chyb nebo rovnou překlepů. I mistr se holt někdy utne.
Doživotní zákaz dostal za celou historii NHL jen jeden hráč
Billy Coutu je dodnes jediným hráčem, který dostal absolutní ban poté, co v roce 1927 zaútočil na rozhodčího. Coutu byl známý bouřlivák s agresivním stylem hry. Na tréninku Boston Bruins nabral hráče z boku tak prudce, že mu čelem přimáčkl helmu k hlavě a doslova mu odseknul ucho. Jen díky odvážnému lékaři nakonec nedošlo na amputaci, nýbrž na opětovné přišití. NHL sice později svůj zákaz zrušila, ale Coutu už si v ní nikdy nezahrál. Z nižších lig, kde hrál a koučoval, ho dočasně vyloučili hned několikrát, opět za útoky, ať už na hráče, rozhodčí nebo ostatní trenéry.
Dvě minuty za muchlování s pukem
Podstatně mírnější trest dostal Randy Pierce v roce 1979, když po gólové střele dojel puk, zvednul ho a dal mu pusu. Rozhodčí mu okamžitě napařil dvě minuty za zdržování hry. Jak vidno, na lásku v zápalu hry prostě není čas.
Pomoc z publika
Znáte pravidla NHL dost dobře? Tak to možná víte, že pokud se v týmu zraní oba brankáři, může v takové nouzové situaci trenér povolat kohokoliv. A to nejen z týmu, ale i z publika. Některé týmy si pro tyto účely na své zápasy vozí záložní brankáře, kteří sedí v publiku a jsou připraveni na nejhorší. Loni na to došlo při zápasu Chicago Blackhawks, kdy na led nastoupil šestatřicetiletý daňový poradce Scott Foster. Vychytal spoustu krizovek a stal se nejlepším hráčem zápasu. A pak že se podobné pohádky točí jen v Hollywoodu.
Co se stane ve Vegas…
Naopak zápas, na který by chtěli nejspíš všichni zapomenout, se odehrál pod širým nebem v roce 1991 ve městě hříchu Las Vegas. Byl to vůbec první zápas ligy mimo kryté stadiony a jak se brzy ukázalo, nebyl to ten nejlepší zápas. Na začátku třetí třetiny totiž na ledovou plochu zaútočily kobylky, které ji téměř celou pokryly. Za nimi rychle následovali ovádi a situace se okamžitě vymknula kontrole. Zápas se dohrál v pětatřicetistupňovém pařáku a Los Angeles Kings porazili New York Rangers 5:2.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
