Nejslavnější rakouský zpěvák všech dob Falco prodal za život přes 60 milionů desek. Jeho život je stejně fascinující jako hudba, která v polovině osmdesátých let ovládla celý svět a Falco se stal prvním německy zpívajícím umělcem, který dosáhl vrcholu americké hitparády.
Jeho vzory byli Beatles, Elvis a Bowie
Falco se narodil 19. února 1957 jako Johann Hölzel do chudé dělnické vídeňské rodiny a nedlouho poté rodinu otec opustil, takže na výchovu zůstala matka sama. Už od útlého dětství projevoval obrovský hudební talent, a právě proto dostal ke čtvrtým narozeninám své první piano. O rok později k němu přibyl gramofon, na kterém neustále přehrával desky svých prvních velkých vzorů - The Beatles a Elvise Presleyho.
Právě tehdy se již jako malý rozhodl, že se stane popovou hvězdou a za tímto účelem se přihlásil na vídeňskou konzervatoř, kterou ale zanedlouho opustil, protože mu přišla příliš náročná. Na konci sedmdesátých let se vydal do Západního Berlína načerpat inspiraci po vzoru svého velkého idolu Davida Bowieho a po návratu do Vídně začal vystupovat ve vídeňských klubech. Na rozdíl od většiny tehdejších muzikantů překvapoval diváky svým civilním projevem, krátkými vlasy (pozůstatek vojenské služby), brýlemi Ray-Ban a padnoucími obleky.
Strach z vlastního neúspěchu
První velký hit na sebe nenechal dlouho čekat – překvapivě se jím v roce 1983 stal německy zpívaný Der Kommissar, chytlavý popěvek, ve kterém Falco poprvé ukázal západní Evropě, co je to rap a po Kraftwerk se stal prvním německy zpívajícím umělcem, který měl úspěch i ve Spojených státech. Z neznámého Rakušana se během pár týdnů proměnil v celosvětovou popovou hvězdu a nadšen ze svého prvního úspěchu se rozhodl vydat album Junge Römer – to bohužel s výjimkou rodného Rakouska zcela propadlo a Falco se poprvé ponořil do depresí ze strachu z vlastního selhání. Obrovská nejistota ho vlastně provázela až do konce života a byla důvodem jeho až fanatického pracovního nasazení a pozdější drogové závislosti.
Hit o vrahovi i Amadeovi
Pachuť po fiasku s druhým albem Falco okamžitě vyrovnal svým pravděpodobně nejlepším albem Falco 3, které obsahovalo celosvětový hit Rock Me Amadeus inspirovaný Formanovým filmem o jiném slavném rakouském umělci, Wolfgangu Amadeu Mozartovi – Falco se rozhodl experimentovat i se zpěvem v angličtině, aby tak přizpůsobil svou hudbu americkému publiku. S velkým albem přišla i velká kontroverze, když rakouská rádia a televize odmítla vysílat druhý hit desky Jeanny, která podle nich měla nabádat ke znásilňování a násilí na ženách.
Ještě větší rozruch vzbudil jeden z veršů písně, který měl být inspirován příběhem Jacka Unterwegera, rakouského masového vraha, za jehož propuštění se v té době vyslovovala velká skupina rakouských umělců i politiků včetně samotného Falca. Unterweger byl nakonec v roce 1990 propuštěn, načež byl vydáván za dokonalý příklad napraveného vězně a na čas se stal celebritou. O několik měsíců později byl znovu zatčen – po svém propuštění totiž zabil devět žen a byl opět uvězněn.
Po fenomenálním úspěchu alba Falco 3 uvažoval Falco o přesunu do Spojených států, kde měl v plánu spolupracovat s americkými umělci, ale drogová závislost a osobní problémy mu v tom definitivně zabránily. Zbytek osmdesátých let jeho kariéra pokračovala poměrně úspěšně, ale úspěchu svého třetího alba již nikdy nedosáhl. Drogové problémy a závislost na alkoholu se zhoršovaly a podle pozdějších tvrzení producentů Falco nezvládal často při zpěvu ani stát.
Do toho ho ničil vztah s Isabellou Vitkovic, která mu v roce 1986 porodila dceru Katharinu – o několik let později Falco zjistil, že není jejím otcem a později s Isabellou i Katharinou přerušil kontakt. Přes neustálé pokusy o comeback se zpěvákovi již nikdy nepodařilo oslovit americké publikum, což jen přispívalo k dalším a dalším depresím – i přesto nadále úspěšně vystupoval jinde ve světě včetně vyprodaného turné v Japonsku a prvního koncertu v České republice, který odehrál v roce 1991 u Křižíkovy fontány v Praze.
Poslední koncert ve Znojmě
V roce 1996 se přestěhoval do Dominikánské republiky, kde začal pracovat na svém posledním albu Out of the Dark (Into the Light). Jednalo se o vysoce ambiciózní projekt, kterým se chtěl Falco opět vrátit na vrchol – na koncertech měl Falca zastupovat zpívající kyborg. Na Silvestra 1997 odehrál Falco svůj poslední koncert, jenž proběhl za značně kuriózní situace – stalo se tak v České republice v zábavním komplexu Excalibur City, které je dodnes symbolem nevkusu a zbohatlictví devadesátých let. Falco koncert odehrál pro nejmenovaného rakouského podnikatele, který měl být jeho blízkým přítelem.
Vydání svého posledního alba se již Falco nedožil – 6. února 1998 narazil do jeho auta ve vysoké rychlosti autobus a Falco byl na místě mrtvý. Vzhledem k tomu, že byl v době své smrti pod vlivem drog i alkoholu, objevily se spekulace o jeho sebevraždě. Řidič autobusu byl později odsouzen na tři roky. Nedokončené album se stalo Falcovým posledním hitem a vlastně i jeho posmrtným comebackem na vrcholy hitparád.
Zpěvák, který celý život bojoval se svou nejistotou a strachem z neúspěchu, tak nakonec dosáhl svého posledního velkého hitu až po smrti – mnozí jeho blízcí tvrdili, že i kdyby nebylo osudné dopravní nehody, Falco by se pravděpodobně upracoval k smrti, nehledě na jeho setrvalé problémy s drogami a alkoholem. Nicméně, dodnes zůstává jediným Rakušanem po Arnoldu Schwarzeneggerovi, kterému se podařilo dobýt Spojené státy.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
