Američtí financologové, kteří se zabývají historií finančnictví, našli nedávno několik vykopávek a nástěnných maleb, které naznačují, že ekonomika i finančnictví jsou staré jako lidstvo samo. Ze získaných fosilií, nástěnných maleb a sedimentů v půdě poskládali financologové mozaiku dávného příběhu pračlověka z doby kamenné, který si podle všeho zařídil refinancování hypotéky na novou jeskyni. Nelze s přesností určit, kdy přesně se daný příběh odehrál.

V malé osadě poblíž dnešního města New York žil muž, pračlověk se jménem Slepičí pařát. V té době ještě slepice nebyly takové, jako je známe dnes. V té době žily slepice v hejnech a lovily veverky. Slepičí pařát už měl pomalu věk na to se usadit. Přece jenom už mu bylo dvanáct let a před sebou už měl jenom pár let života. Rozhodl se, že se osamostatní a najde si svou vlastní jeskyni.

No jo, ale kde na ni vzít? Měl sice nastřádáno několik mamutích klů, asi sedm kožešin z bizona a pytel pazourků, ale to nestačilo. V té době byly jeskyně velmi drahé, neboť každý pračlověk toužil žít si na vysoké noze ve své vlastní jeskyni s plísní a netopýry.

Slepičí pařát měl však fištróna a rozhodl se, že si vezme hypotéku. V osadě působila rovněž bankovní instituce, která prostředky na jeskyně svým klientům zajišťovala. Slepičí pařát musel nejprve doložit výši svých pravidelných příjmů. Jelikož pracoval jako nosič klacků pro lovce mamutů už přes rok a za tu dobu přišel jenom o tři prsty a umrzlo mu jenom jedno chodidlo, banka vyhodnotila, že je klient bonitní. Potom už jenom stačilo obětovat kozla, aby byla dobrá úroda kořínků, a Slepičí pařát dostal hypotéku na svou vysněnou jeskyni ve výši deseti pytlů pazourků, osmnácti tygřích zubů, osmi žen, tří oštěpů a sedmnácti medvědích kožek. Poměrně vysoký úrok – tedy jednu ženu, dvě medvědí kožky a sedm hrstí pazourků ročně – neřešil, neboť jej hravě pokryl svými příjmy.

Všechno bylo v pořádku až do doby, než přišla krize. Toho roku byla zima krutější než obvykle. Propukl nedostatek potravy, firmy na lov mamutů musely šetřit a začalo se propouštět. Nosiči klacků byli propuštěni mezi prvními a lovci si tak své klacky museli nosit sami.

Slepičí pařát byl v prekérní situaci. Sice si rychle našel novou práci jako asistent šamana, ale ten byl téměř pořád v transu nebo někoho obětoval, takže se celkem často stávalo, že se zpozdil s výplatou. A ani ta nestála za nic.

Slepičí pařát se však nevzdával a využil pomoci finančního poradce jménem Bezedný pytel. Bezedný pytel Slepičímu pařátu poradil, aby vyzkoušel refinancování. V sousední osadě byla banka, která nabízela výhodnější podmínky než ta místní a rovněž poskytovala možnost refinancování.

A to byla trefa do černého. Slepičí pařát neváhal a vydal se do vedlejší osady. Ani ne po sedmi měsících cesty pustou krajinou byl ve vedlejší osadě. Cestou přišel jen o oko, takže to bylo takové malé vítězství. Tamní banka mu samozřejmě vyšla vstříc a celou hypotéku refinancovala. Rovněž vypracovala Slepičímu pařátu nový splátkový kalendář na míru a snížila úrok. Slepičí pařát již nebyl tak zatížen splátkami hypotéky a mohl se radovat ze života. Cestou z banky do jeho osady ho rozsápal šavlozubý tygr, takže se ze života neradoval zase tak dlouho, nicméně i toto patří k době kamenné.

Jak je vidět, lidé se o finance zajímali odjakživa a vždy byly finanční instituce, které dokázaly pračlověku splnit jeho sen, tak jako v dnešní době Zonky, kam se lidé nejčastěji obrací s přáním ušetřit díky refinancování.