Milujete popkulturu? Milujete konspirace? Věříte, že svět ovládá skupina bohatých lidí, kteří nás podprahově ovlivňují a ovládají? Pokud jste si nasadili celofánový klobouček, prohlížeč přepnuli do anonymního okna a v tajném krytu u sebe ve sklepě divoce kýváte hlavou, Záhada Silver Lake je přesně pro vás!
L.A. a to, co je pod ním
Pro fanouška hororů je v roce 2018 požehnáním každý snímek tohoto okrajového žánru, který není remakem či pokračováním už viděného. Když režisér David Robert Mitchell v roce 2014 vypustil nápaditý snímek Neutečeš, dokázal zaujmout nejen zmíněné příznivce strašidelných filmů, ale i cinefily obecně. Mitchella to automaticky zařadilo do škatulky "nadějný mladý nezávislý tvůrce" a nyní přichází s dalším počinem. A, jak by řekl klasik, za ty čtyři roky pauzy to opravdu vymazlil. Nebo možná přemazlil. Tím chci říct, kdy jste naposledy viděli film, ve kterém je (skoro) všechno?
Sam (Andrew Garfield) je v Kristových letech. Mohl by mít práci, ale nemá, lidské teplo hledá u "spolehlivé kamarádky" a z balkónu bytu, odkud ho brzo vyhodí kvůli neplacení nájmu, šmíruje svoje sousedy. Nebo spíš sousedky. Jednou mu do čoček dalekohledu padne atraktivní Sarah (Riley Keough). Jen, co se ti dva sblíží, ale Sarah beze stopy zmizí. Sam se rozhodne přijít tomu na kloub, čímž se dostává do spirály podivných snů, ještě podivnějších večírků a schýzy ze symbolů, kódů a tajných vzkazů, které všude vidí. Nebo hledá? Jak se noří víc a víc do samotného Města andělů, kde se děj odehrává, je případ nejasnější a nejasnější. A do toho všeho po městě pobíhá zabiják psů.
Pokud jste filmový nadšenec, v Záhadě Silver Lake najdete 140 minut všeho, co máte rádi a co byste na plátně chtěli vidět. Mitchell vzdává poctu noirovým klasikám, čerpá z jejich standardních postupů a v mírně modernizovaném hávu je přenáší na plátna roku 2018. Obsedantní hlavní postava, osudová žena, která vystupuje ze stínu tak, aby jí světlo pouliční lampy ozářilo pouze oči, podmanivá staromilská hudba, kamera, která vybočuje ze současných trendů, to všechno dělá ze Silver Lake neo-noirovou podívanou, která v těch dvou hodinách a dvaceti minutách dokáže bavit diváka, který má tzv. nakoukáno.
Ale to není všechno. Samotná zápletka jde na ruku všem, kteří si přelepují webkamery a je dostatečně chytrá, aby obočí pochybovačně vraštili i ti, kteří se milovníkům konspiračních teorií automaticky vysmívají. Hlavní hrdina se zamotává do labyrintu dějových zvratů stejně jako lidi v kinosále. Bizarními figurkami, které zasahují do děje, se nechává unášet, protože jeho vlastní bezmocnost je to, co ho brzdí nejen v odhalení toho, co se stalo Sarah, ale tak nějak i v celém jeho životě. Oshaluje soukolí, které pohání Los Angeles, lidi, co si do něj přijeli plnit sny, kulturu a možná i celý svět.
V Záhadě Silver Lake je několik momentů natolik surreálných, že by se za ně nestyděl ani David Lynch, paralela s jehož snímky je tu víc než patrná. Vidíme tu vliv Mulholland Drive, vidíme tu Lost Highway, ale na mysli vytanou třeba i Cronenbergovy Mapy ke hvězdám, které podobným způsobem ukazují propast, kterou je L.A. rozděleno na dvě poloviny, tu nuznou a tu, do které chtějí všichni patřit, aspoň na chvilku.
Na jeden film je toho skutečně poněkud mnoho. Je to snímek, na který je třeba se plně soustředit, mrknete jinam a jste v háji. Král bezdomovců se vám směje zpoza křoví a drápy a na krk vám dýchá vražedná Soví královna. O kom je to teď, sakra, řeč? V českých kinech to zjistíte od 6. prosince.
A tady 12 zajímavostí o našem velkém oblíbenci Brendanu Fraserovi.
Podobné články
Martin MikoDoporučujeme
