O minulém století můžeme mluvit jako o století transplantací. Na samém jeho začátku v roce 1905 byla provedena první úspěšná transplantace oční rohovky. V druhé polovině se s transplantacemi roztrhl pytel. Ledviny, játra a 3. prosince 1967 také srdce. Jako prvnímu se tato náročná operace zdařila jihoafrickému chirurgovi Christiaanu Barnardovi v Kapském Městě. Podívejme se na počátky výměny tohoto životně důležitého orgánu.
Poprvé v JAR
Jihoafrický chirurg Christiaan Barnard patří právem mezi nejslavnější lékaře historie. Jím provedená transplantace srdce znamenala v medicíně obrovský posun. Před 51 lety neexistovaly ještě účinné léky proti infekci, které by dávaly zelenou pro transplantace. Až po objevu léků proti infekci v 70. letech se počet úspěšných operací znásobil. O této době se mluví jako o „éře cyklosporinu“. Kýženým lékem se stal totiž cyklosporin, látka na jehož výrobu byla izolována z houby Tolypocladium inflatum.
Do té doby byli pacienti kvůli imunitní reakci organismu ve velkém ohrožení života. Přijmutí cizího orgánu je při transplantacích jednou z největších překážek. Doktor Barnard i lékaři z jeho týmu, kteří operaci v nemocnici Groote Schuur prováděli, si toho byli dobře vědomi. Na operačním stole před nimi ležel čtyřiapadesátiletý litevský židovský obchodník Louis Washkansky trpící srdeční vadou, která mu už předtím přivodila tři infarkty a umíral. Lékaři mu transplantovali srdce pětadvacetileté ženy, která se stala obětí autonehody. Operace proběhla zdárně, přesto Washkansky 18 dní na to zemřel. Ne však na selhání srdce, ale na komplikace, které se dostavily kvůli zápalu plic.
Úspěšně zvládnutý postup operace připravil cestu pro další podobné zákroky. Od dalších operací se Barnard odradit nenechal. V následujícím roce provedl transplantaci srdce stomatologovi Philipu Blaibergovi, který se stal první člověkem, který držel v rukách vlastní srdce, o čemž napsal i knihu. Po operaci žil 1 rok a 5 měsíců.
Chirurg Barnard se díky svým úspěchům stal celosvětově uznávanou osobností, byl zván do televizních pořadů, dokonce jej přijal i americký prezident Lyndon Johnson. Svou kariéru na operačním sále ukončil v roce 1983, odložit skalpel jej donutila artritida, kterou trpěl celý život. Do té doby provedl na pět desítek úspěšných transplantací.
První transplantace v Československu
A jak to bylo s prvními transplantacemi srdce u nás? V tehdejším Československu se Barnarda snažili následovat poprvé 9. července 1968. Pacientka Šarlota Horváthová, která byla operováno v Bratislavě, však zemřela několik hodin po operaci. V počátcích byla úmrtnost hodně vysoká.
První úspěšná transplantace u nás proběhla až v roce 1984, zasloužili se o ni doktoři z Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). V té době už byly známy léky, které potlačovaly imunitní reakci organismu a umožňovaly, aby tělo přijalo cizí srdce bez problémů. Oním prvním pacientem byl čtyřiačtyřicetiletý Josef Divina z Ostravska, který s novým srdcem žil 13 a půl roku. Tým lékařů vedl chirurg Vladimír Kočandrle.
A zde si můžete přečíst o tom, že generál Petr Pavel odchází do civilu: 4 důvody, proč se nám po něm bude stýskat.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
