I když je dnes Nepál nejznámnější světovou trekovou velmocí, tato definice trekkingu zde často neplatí. Často jde spíš o fyzicky nenáročnou horskou procházku. Trekové trasy jsou ve vašem trekovém povolení striktně vymezeny, nesmíte je opustit a často vedou horami po dlážděných chodníčcích vesničkami kolem nekonečných řad hotýlků.

Teahouse trekking

Takhle vypadá tzv. teahouse trekking, zvaný též lodge trekking, který zvládne skoro každý, kdo je fyzicky fit. Nemusíte mít žádné zvláštní orientační schopnosti, protože zabloudit není kde. Nepotřebujete žádnou zvláštní výbavu. Kromě pohorek a základního oblečení vám bude stačit jen malý a lehký batůžek, do kterého dáte pár osobních věcí.

Určitě nemusíte tahat potřeby na vaření – na trase jsou malé rodinné restaurace, kde se můžete najíst. Čím výš, tím jsou ceny vyšší a jídla jednodušší, ale postačující. Většinou nebudete potřebovat ani spacák. Nocleh si prostě domluvíte tam, kam navečer dojdete a hotýlky bývají vybaveny dekami.

Nepálský teahouse trekking většině lidí vyhovuje proto, že při něm nemusíte nic moc řešit. Každý den ujdete jen tolik, kolik chcete, protože v případě únavy můžete bez problémů kdekoli na trase zastavit. Nepál je tedy ideální zemí pro ty, kdo s Himálajem teprve začínají. Nejpohodlnější variantou je koupit si trekový zájezd "na klíč" už v Česku, na což se specializuje několik domácích cestovek.

Camping trekking

Druhým typem je camping (organized) trekking, při kterém vám vše zorganizuje cestovka. Výhodou je, že můžete opustit frekventované trasy a navštívit odlehlejší oblasti, kam se nesmí bez autorizovaného lokálního průvodce. V západním Nepálu je to třeba království Mustang, odlehlá oblast Jumla (Džumla, odkud lze dojít k horskému jezeru Rara) nebo do údolí Dolpo, obydleného tibetskými následovníky předbudhistického náboženství bön. Ve východním Nepálu se můžete vydat na náročnější treky do základních táborů pod Makalu, Manáslu či Káňčeňdžangou.

Při camping trekkingu už nebudete spát v hotýlcích. Cestovka vám zařídí stany, vymyslí trasu na míru, dodá nosiče, kuchaře, průvodce a nákladní zvířata, zařídí výbavu a povolení… Je to dražší, ale zábavnější.

Expedice a “divočina”

Vyšším levelem jsou expedice – co kus, to originál. Prostě si vymyslíte, co chcete vidět, a pak tam vyrazíte s podporou zkušeného organizátora. A nebo se můžete vydat na trek v jiné oblasti Himálaje, než je Nepál. Třeba v Pákistánu, severní Indii, Sikkimu nebo v Bhútánu. V těchto zemích se podmínky liší, ale určitě budete muset být mnohem lépe vybaveni. Měli byste mít i lepší fyzickou kondici a alespoň základní zkušenosti s pobytem v přírodě a s orientací v neznámém terénu. Na mnoha místech v horách nežijí lidé a budete proto muset vystačit s vlastním stanem, vařičem a jídlem.

Trekking v indické části Himálaje není na rozdíl třeba od Nepálu až na nepatrné výjimky v blízkosti hranic administrativně omezen a nepotřebujete k němu žádné zvláštní povolení. Možností jsou doslova tisíce. Příkladem za všechny je třeba trek údolím Zanskar. Nejméně třítýdenní pěší putování vás přes pětitisícová sedla zavede do oblasti, kde se dosud zastavil čas. Asi dvě stě kilometrů dlouhá trasa začíná ve vesnici Darcha nedaleko města Manáli a končí v klášteře Lamayuru na silnici z kašmírského Šrínagaru do Léhu v oblasti Ladakhu.

Na pohodu: 3 x teahouse trekking

1. Langtang

Asi desetidenní trek z Káthmandú směrem k tibetské hranici vás zavede pod vrchol hory Langtang Lirung (7246 m). Z Káthmandú dojedete autobusem přes městečko Trišulí Bazar do vesnice Šiabrubéši, odkud zhruba za tři dny dojdete na vysokohorskou samotu Kandžingompa (3800 m).

Odtud lze podniknout jednodenní výlet údolím říčky pod ledovec Lanshisa nebo se v případě příznivého počasí napojit přes pětitisícové sedlo Gandža La na trekovou trasu Helambu. Pokud se budete z Kandžingompy vracet stejnou cestou, můžete před koncem treku uhnout přes vesnici Šiabru a dojít do vesnice Dunče, odkud jezdí autobusy do Káthmandú.

2. Annapúrna base camp

Desetidenní poměrně frekventovaný trek do základního horolezeckého tábora pod Annapúrnou začíná v Suikhetu a po překonání horského hřebenu vede přes samotu Čomrong (kde se můžete vykoupat v horkých pramenech) vzhůru údolím řeky Modi Khola.

V základním táboře pod Annapúrnou je ve výšce kolem čtyř tisíc metrů několik hotýlků, i v trekové sezóně zde často leží sníh. Je odtud krásný výhled na několik vrcholů osmitisícové Annapúrny a posvátnou horu Makčapučcháre ve tvaru rybího ocasu. Návrat stejnou cestou, v poslední fázi lze podél řeky dojít do Lumle, odkud jezdí autobusy do Pokhary.

3. Everest base camp

Trek do základního tábora pod Everestem údolím Solo Khumbu je jedním z nejpopulárnějších výšlapů v Nepálu. Jedna část cesty se přiléhavě nazývá Solo-Khumbu Highway, ačkoliv jde jen o dlážděný chodník pro pěší.

Tam a zpět trvá celý trek pod Everest zhruba dva týdny. Začíná až v Lukle, kam z Káthmandú doletíte letadlem. Přes Phakding a Monjo se vydáte do velké šerpské vesnice Namče Bazar. Odtud lze podniknout postranní výlet do buddhistického kláštera Thame, nebo třídenní aklimatizační trek k jezeru Gokyo pod vrcholem Čho-Oju. Z Namče Bazaru pak hlavní treková trasa pokračuje přes kláštery Thyangboče a Periče do základního horolezeckého tábora, který leží ve výši 5450 metrů. Z tábora lze za několik hodin vystoupit na vrchol hory Kalapatár.

A tady si přečtěte, kde se vlastně trekking vzal.