1. Dělnický původ
Julius Fučík se narodil v roce 1903. Pocházel z dělnické rodiny, jeho otec pracoval jako soustružník na pražském Smíchově, mimo to se ale věnoval také ochotnickému divadlu. Když bylo Juliu Fučíkovi 10 let, přestěhovala se celá rodina do Plzně, kde jeho otec získal angažmá v divadle. Malý Julius zde ztvárnil několik dětských rolí.
2. Brzký vstup do politiky
Fučík inklinoval k dělnickému hnutí od studentských let a již v 18 letech vstoupil do komunistické strany. Když došlo na bolševizaci KSČ, hájil jednoznačně sovětské názory.
3. Léta novinářská
Táhlo jej nejen divadlo a politika, ale také novinařina. V letech 1928 – 1938 zastával funkci šéfredaktora časopisu Tvorba a od roku 1929 pak současně pracoval i v Rudém právu. Psal především reportáže, do kterých se snažil vnášet řadu literárních prvků. Ve 30. letech minulého století vydal v časopisech velké množství reportáží, v nichž zachycoval atmosféru panující v meziválečné ČSR. Ty pak vyšly po válce i knižně pod názvem Reportáže z buržoazní republiky.
4. Velebení Sovětského svazu
V roce 1932 vydal Fučík soubor reportáží ze Sovětského svazu. Svému dílu dal název V zemi, kde zítra již znamená včera a popsal v něm své zážitky z cesty po SSSR. Po návratu uspořádal přednáškové turné, na němž se nezdráhal Sovětský svaz idealizovat. Později se stal Fučík dopisovatelem Rudého práva v Moskvě. Jeho oslavné reportáže nebraly konce, po válce vyšly souhrnně pod názvem V zemi milované.
5. Posedlost převleky
Divadlo miloval Fučík už od dětství a liboval si v kostýmech. Díky převlekům se mu dařilo také unikat československé policii, která jej stíhala za jeho politické názory a aktivity. Ne vždy se mu však povedlo skrýt úspěšně, několikrát byl zatčen. Odseděl si například deset dní za účast na zakázané demonstraci, kde vykřikoval protistátní hesla. Kostým mu nepomohl ani 24. dubna 1942, kdy jej zatklo gestapo.
6. Fučík za druhé světové války
V roce 1939, když začala okupace Československa, se Fučík stáhl do ústraní. Žil u svých rodičů a věnoval se literatuře. Zlom nastal v roce 1941, kdy se začal věnovat odbojové činnosti. Nacistické Německo napadlo Sovětský svaz a zarytý komunista Fučík nemohl neposlechnout volání o pomoc. Přispěl vydáváním ilegálních tiskovin, zejména pak Rudého práva, za což byl nakonec zatčen.
7. Poslední reportáž
Fučík byl vězněn v na Pankráci až do června 1943. Na přelomu března a dubna začal psát motáky, které jeho dozorce vynášel ven z vězení a ukrýval na rozličných místech. Fučík napsal celkem 167 motáků, z kterých pak později vzešla Reportáž psaná na oprátce. Poprvé vyšla v roce 1945, již první vydání však prošlo velkým množstvím edičních zásahů, aby byl ideologický dopad díla co největší a odkaz Julia Fučíka co nejvíce působivý. Julius Fučík byl v červnu 1943 převez z Prahy do berlínské věznice v Plötzensee, kde byl za čin vlastizrady odsouzen k trestu smrti. Dne 8. září 1943 skončil Julius Fučík na oprátce.
A zde si můžete podívat na 5 zajímavostí o národní vdově a komunistické ikoně Gustě Fučíkové.