Klokani, lemuři, pštrosi, ale i velké kočkovité šelmy či kapybary – lidé dnes chovají ve svých příbytcích nebo v jejich těsné blízkosti zvířata vpravdě exotická a z celého světa. Přestože nadále v našich končinách zůstávají nejpopulárnější psi a kočky, můžeme se setkat s celou řadou cizokrajných zvířat. Pojďme se podívat na některé z nich.
K chovu některých exotických zvířat je třeba povolení. Jde o zvířata, která jsou nějakým způsobem nebezpečná případně chráněná. Například k chovu krokodýlů, jedovatých plazů či velkých kočkovitých šelem je nutné podat žádost na krajské veterinární správě, je vyžadováno zajistit podmínky pro chov daného zvířete. Nebezpečný je například chov lvů. Své o tom ví osmatřicetiletý cyklista, který se minulý týden u Zděchova na Vsetínsku střetl na lesní cestě s lvicí. Její chovatel ji měl sice připoutanou, přesto se šelma dostala s cyklistou do kontaktu a muž musel vyhledat lékařské ošetření.
1. Pštros – nejen zdroj velkých vajec
K chovu pštrosa dvouprstého je potřeba velký výběh, ideálně kolem 1000 metrů čtverečních, jinak je tento rekordman ptačí říše nenáročný. Největší pták světa dorůstá výšky až 2,5 metru a jeho hmotnost může dosahovat až 150 kg. Jeho dalším „nej“ je nejdelší krk ze všech v současné době žijících ptáků. Létat mu jeho obrovská hmotnost sice nedovoluje, ale tento kolos se dokáže díky dlouhým nohám pohybovat rychlostí až 60 km/hod, proto je třeba velký výběh, nejlépe na klidném místě. Ideální je chovat jednoho samce a dvě samičky. Pštros, respektive pštrosice, je nejenom zdrojem velkých vajec, z nichž jedno vydá zhruba za 24 slepičích, ceněná je také pštrosí kůže, peří a v neposlední řadě i maso.
2. Nosálové - mazlíčci s dlouhým nosem
Nosál je celkem snadno ochočitelné zvíře, cestu si k němu nachází čím dál více chovatelů. Nosálové jsou společenští a inteligentní tvorové. Vyžadují stálou aktivitu a pozornost a jejich chov tak může být značně náročný. Volný pohyb po bytě se nedoporučuje, lepší je vyčlenit jim samostatný pokoj, nebo venkovní voliéru, tu ovšem s mrazuvzdornou či vytápěnou boudou. Ve výběhu by neměly chybět silnější větve, kmeny stromů a lana. Nosálové totiž ze všeho nejraději šplhají.
3. Kapybara - hodně přerostlé morče
Hnědošedé kapybary mají leccos společného s morčaty, dorůstají však o poznání větších rozměrů. Aby ne, kapybary jsou totiž považovány za největší žijící hlodavce. Mohou dorůstat délky i přes jeden metr. Jejich mláďata jsou, s jistou dávkou trpělivosti ovšem, dobře ochočitelná. Dokážou reagovat na slovní podněty a dokonce slyší i na jméno. Vzhledem k jejich velikosti je manipulace s neochočenými zvířaty poměrně náročná a nebezpečná.
4. Nejčastěji chovaný klokan
Někteří chovatelé si oblíbili zvířata až z daleké Austrálie, Tasmánie či Nové Guineje – klokany. Tím nejpopulárnějším je u nás klokan Bennettův, který je velmi odolný a nenáročný. Poddruh klokana rudokrkého snáší dobře evropskou zimu, obejde se tak i bez vyhřívaného přístřešku. Díky husté srsti jim pobyt ve sněhu tolik nevadí. Jedná se o typického býložravce, spásá trávu na pastvinách, avšak velmi šetrně, aby mohla dál růst. Je to tedy ideální alternativa sekačky. K přemisťování využívá skoky. Odráží se zadníma nohama a silný ocas slouží především k udržování rovnováhy. Kvůli skákání vyžadují výběh s ohrazením do výšky zhruba 160 centimetrů.
5. Vakoveverka - létající veverka
Kdo by si chtěl pořídit vakoveverku létavou, měl by brát v potaz, že je to noční tvor. Podobně jako třeba ježek. Navíc, jak napovídá její druhové jméno, létá. Nebo, máme-li být přesní, plachtí. Vakoveverky patří totiž k několika málo vačnatcům, kteří se dokážou takto přemisťovat vzduchem. A to i na poměrně velké vzdálenosti. Pokud panují příznivé podmínky, mohou „letět“ na vzdálenost až 50 metrů, průměrně se však jedná o vzdálenost kolem 20 metrů. Plachtění jim umožňuje blána, která je natažena od posledního prstu přední končetiny až po první prst končetiny zadní.
A zde se podívejte na 11 fotek zvířat, která jako by se fotila do rodinného alba.
Podobné články
Komerční článek
Martin Miko
Markéta LukáškováDoporučujeme
