Od konce dubna začne ve vybraných ulicích v centru Prahy platit zákaz jízdy na kole. Sice jen někde (kolem Staroměstského náměstí, náměstí Republiky a Václavského náměstí) a sice jen od deseti dopoledne do pěti odpoledne, ale i tak je to velmi významný pokrok.

Abychom si rozumněli – zakázáno bude jezdit po chodnícíh a pěších zónách v místech, kam zatím cyklisté měli výjimku. Po ulicích samozřejmě budou smět jezdit i nadále. Na silnice totiž kolo patří stejně jako třeba motorka nebo auto. A na chodník naopak stejně jako motorka nebo auto nepatří, protože chodník je od slova „chodit“, ne „jezdit“. Úplně stejně to hodnotí i zákon o provozu na pozemních komunikacích, podle kterého za ilegální jízdu po chodníku hrozí cyklistovi pokuta. Podrobněji to rozebírám dole pod článkem.

GALERIE Konec cyklistů v centru Prahy

+ DALŠÍ 1 FOTKA + DALŠÍ 2 FOTKY

Praha tedy jen a pouze zrušila výjimky, respektive přitvrdila, aby zajistila bezpečnost chodců. Ti jsou v centru prakticky neustále ohrožováni neukázněnými cyklisty, kteří si chodníky a pěší zóny pletou s trasou Tour de France. Ano, část cyklistů je ohleduplná. Řada z nich si ale bohužel myslí, že chodník a pěší zóna je „jejich prostor“, kde se jim chodci jen motají do cesty. Tihle agresivní „cykloteroristi“ v Praze z chodců udělali ohrožený druh. Omezení cyklistů bylo tedy v centru stejnou nutností, jako omezení vozítek Segway a elektrických koloběžek.

Jedna bitva je zdá se úspěšně dobojována, takže začíná druhá. Zákaz cykloterorismu je teď třeba rozšířit ještě minimálně na chodníky od Vyšehradského tunelu po Národní divadlo a na Kampu. Třeba na náplavce je to vyloženě o život. Sice je tam pěší zóna s pouze povoleným vjezdem cyklistů, ale situace je tam naprosto neúnosná. Najíždění na pěšáky, myšky v poslední vteřině...

img_4665.jpg

Cykloteroristka projíždějící přes zákaz Vyšehradským tunelem. Sestřelí prvního chodce za zatáčkou. (Foto: Foto Ivan Brezina)

Je to jako s kouřením, bohužel. Ohleduplní kuřáci a cyklisti by nikomu nevadili, ale spousta z nich jsou agresivní a bezohledná hovada. „Uhni blbče, jedu!“ slýchávám na náplavce. Kola do města bezpochyby patří, ale ne na pěší zóny a chodníky. Cyklisté mají spoustu místa na pražských silnicích. Že je to tam nebezpečnější? Jezdit po městě na kole není povinné. Kdo se bojí na silnici, ten má jít pěšky. Cyklisté nemohou své riziko snižovat na úkor zvýšeného rizika chodců. Můj problém není, že se nějaký cyklista neodváží mezi auta. Můj problém je, že mne ohrožuje jízdou po chodníku a že mu musím uskakovat.

„Na chodník se vejdeme spolu s chodci,“ slýchávám. Pokud tenhle cykloargument přijmeme, proč tam nepovolit vjezd i motorkářům? A proč na chodníky nepustit i kamiony? Když pojedou pomalu a ohleduplně, chodci je tam přece snesou, ne?

Jen pro pořádek: na kole jsem objel Island a každý rok na něm najezdím stovky kilometrů. Nikdo mne tedy nemůže nařknout z nepřátelství k cyklistice.

Bonus: právní minimum aneb kterak agresivní cyklisty paragrafy z kola shoditi a na zemi umlátiti

Co přesně říká zákon o provozu na pozemních komunikacích č. 361/2000 sb.?

§ 53, odst. 2: „Jiní účastníci provozu na pozemních komunikacích než chodci nesmějí chodníku nebo stezky pro chodce užívat, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak.“

Tedy: cyklista na chodník smí jen v případě, že to má v daném místě výslovně povoleno, třeba městskou vyhláškou nebo dodatkovou značkou. Typická situace je vidět na fotce v úvodu článku z vjezdu na pražskou náplavku. Na náplavce je pěší zóna, kam je značkou povolen i vjezd cyklistů (vlevo). Nahoře nad náplavkou vede chodník, kam další dodatková značka povoluje vjezd cyklistů (vpravo).

Ale pozor – zákon jasně upravuje, jak se cyklisté zcela výjimečně trpění na chodníku musejí k chodcům chovat. §40, odst. 2 totiž říká: „Je-li povolen vjezd cyklistů na chodník nebo stezku pro chodce, použijí se pro jejich pohyb § 39 odst. 5 a 7.“

§ 39 pak říká: (5) „V obytné zóně a pěší zóně smí řidič jet rychlostí nejvýše 20 km/h. Přitom musí dbát zvýšené ohleduplnosti vůči chodcům, které nesmí ohrozit. V případě nutnosti musí zastavit vozidlo…“

(7) „V obytné zóně a pěší zóně musí chodci umožnit vozidlům jízdu…“

Tedy: pokud jede cyklista po chodníku (tam, kde to má výslovně povoleno!), musí jet velmi pomalu a s ohledem na chodce, a pokud je to nutné, seskočit z kola. Chodci ho tam ale musejí nechat projet.

Tohle právní minimum by měl každý chodec znát na obranu svých práv. Shrnuji: v naprosté většině případů nemá cyklista na chodníku co dělat, a pokud už tam výjimečně smí, musí jet skoro krokem.

A tady si přečtěte o osmi nejdrsnějších cyklistických krpálech.