Lidé jsou podivní
Kauza romského koncentračního tábora v Letech u Písku neusíná. V lokaci, kde zařízení fungovalo, je stále vepřín, který i s pozemkem celkem za 450,8 milionu korun vloni odkoupila vláda se záměrem předělat ho na pietní místo.
To se některým politikům nelíbí, nejhůř to nesou asi populární jedinci z SPD Tomio Okamura a Miloslav Rozner. Ti vypustili několik výroků popírajících fakt, že byl tábor v Letech koncentrační. "Neexistující pseudokoncentrák", tak to přesně Rozner prohlásil. Takové řeči z úst politických představitelů země jsou přinejmenším pobuřující a jeden si říká, jestli si opravdu takové trouby zasloužíme. Proč my?
No. Tak přímo k památníku romského holokaustu, který se nachází kousek od vepřína, někdo o víkendu položil uříznutou prasečí hlavu. Vkusné, že? Muzeum romské kultury bere celou věc jako provokaci, kterou nechce řešit, což ho jistě staví na morální výši, pravdou ale je, že kdo si z toho minimálně vnitřně neublinkne, měl by se nad sebou zamyslet.
Zástupci muzea totiž možná nečetli staré dobré komentáře tzv. internetových lidí, na kterých možná nezáleží, v tomhle případě nám nad nimi ale nějak nejde jen tak mávnout rukou. Byť jen elementárně příčetní se sice pohoršují, výrazně ale převažuje skupina s nálepkou "no bože, dyť o nic nejde".
Jde. Zdánlivě neškodné gesto, i když je jeho cílem skutečně zřejmě pouze provokace, je tak daleko za hranou, že na ni ani nedohlédne. Ukazuje, v jak odpudivém společenství žijeme. Pokud fungujeme ve skupině lidí, v níž je jedna (leč neznámá) osoba schopna tohle udělat a ostatní ji za to automaticky a jednomyslně neodsoudí, i kdyby jen společným prohlášením, tak je něco špatně a zasloužíme si všechno, co nám v posledních měsících padá na hlavu.
Chápeme, že se teď trochu dotýkáme tzv. slušných a rozumných lidí, ale zaprvé věříme, že tací jsou schopni nadhledu, a zadruhé je potřeba si přiznat, že přístup Čechů k romskému holocaustu obecně je poněkud vlažný. Kdyby byl koncentrák v Letech židovský, máme tušení, že by nikdo tak hlasitě neprotestoval, prasečí hlava by zůstala jako ozdoba ve výloze řeznictví a přestavba vepřína na památník by byla přijata s pokorným a pietou podbarveným nadšením.
A tady 11 kolorovaných fotografií z Dachau.