Evropa prožívá největší uprchlickou krizi od 2. světové války. Na náš kontinent se hrnou milionové masy obyvatel desítek zemí Asie a Afriky, poháněné válkami, hladem a sny o lepším životě. Skoro nikdo se v tom už nevyzná, skoro nikdo tomu už nerozumí. Ztratili jsme přehled, proč k nám ti lidé přicházejí a odkud, kolik jich je, kolik jich ještě přijde… A i když třeba máme k dispozici čísla, mnoho nám toho neřeknou. Chybí totiž perspektiva.
Jak si v uprchlické krizi udělat jasno? Brilantním nástrojem je webová stránka Lucify.com, jejíž autoři si uvědomili, že jednou vidět znamená víc, než stokrát číst. Vzali data Vysokého komisariátu OSN pro uprchlíky (UNHCR) a rozpohybovali je na mapě. Vidíte tedy, jak přesně vypadá proud běženců z konkrétní oblasti, kteří míří do konkrétní evropské země. Stačí jen přepínat, co vás přesně zajímá.
Každý imigrant je zobrazen jako pohybující se tečka (respektive, aby se to vůbec vešlo do mapy, jedna tečka představuje 25 – 50 uprchlíků). Statisíce teček tvoří lidské řeky, které vašim představám o uprchlickém fenoménu dodávají chybějící perspektivu. Najednou si přesně uvědomíte, co se vlastně děje. Vidíte hlavní zdroje uprchlíků, migrační trasy, cílové země… Prostě všechno. Vidíte třeba, ze kterého iráckého regionu utíká nejvíc lidí a ve kterých německých městech nejčastěji končí. Staří jen najet kurzorem na konkrétní zemi a na šedé liště nad mapou nastavit přesné období. Mimochodem, už ta lišta sama o sobě toho hodně říká. Vidíte na ní totiž graf, jak se množství imigrantů měnilo v čase.
Je to děsivý pohled, je třeba dodat. V dlouhodobé perspektivě tohle Evropa prostě nezvládne. Základní (i když nevyřčené) sdělení webu Lucify.com zní: “Proboha, lidičky, zastavme to jakýmkoli způsobem! Nemůžeme být odpovědní za všechny problémy třetího světa, nemůžeme zastavit války, hlad ani nesmyslné sny stamilionů chudáků o našem bohatství. Naší povinností není dělit se o výsledky naší práce a píle s každým, kdo k nám přijde. Přerušme migrační trasy, zavřeme hranice a všechny, kdo k nám přišli, deportujme tam, kde se narodili. Jinak nás přehnaná snaha pomáhat zničí a skončíme jako v románu Ignáta Herrmanna U snědeného krámu.
A tady si přečtěte 19 důvodů, proč je dobře, že k nám přijdou muslimští uprchlíci.