Stravenkový byznys v kostce

„Jasně, tyhle stravenky přijímáme, ale jste první, kdo nám tady s tím platí.“ Zhruba tak by se dala v kostce shrnout reakce personálu všech pěti zařízení, která jsme navštívili. Naše stravenka, jen pro upřesnění, je vlastně standardní stravenka, kterou ale pro své zaměstnance vydávají právě dva zmíněné obchodní řetězce s ambicí vkročit na byznysově zajímavý stravenkový trh. Hlavní argument přitom je, že restauratéři nebudou v tomto případě nuceni odvádět šest až sedm procent provize za každou přijatou stravenku, jako je tomu nyní.

Zjištění naší redakce nicméně poukazuje na jeden potenciální daňový fígl. Jak známo, stravenky podporuje formou daňového zvýhodnění stát proto, aby lidé, kteří nemají v práci firemní jídelnu, chodili na oběd třeba do restaurace. Těžko si ale přestavit, že se dvacet tisíc zaměstnanců Lidlu a Kauflandu odebere ve 12 dopoledne do nejbližších kantýn na oběd.

Naopak. Kaufland a Lidl se vlastně ani netají tím, že chtějí, aby jejich zaměstnanci utráceli své stravenky právě u nich. Ostatně kde jinde, že? Nikdo už nekontroluje, zda stravenky utratí za potraviny, ze kterých si doma udělají oběd, nebo za víkendový nákup na chatu.

Údajná síť restaurací, které odebírají stravenky Lidlu a Kauflandu, se proto zdá jako hezký fíkový list, který umožní využívat daňového zvýhodnění od státu. Vlastně tak využívají díry v zákoně pro to, aby zmíněné firmy pro svých dvacet tisíc zaměstnanců vydaly stravenky, které se nakonec protočí ve vlastním byznysu. A stát na to ještě přispěje.

Podle námi oslovených odborníků se jedná o jasný příklad daňové optimalizace, která sice není nezákonná, ale rozhodně také není úplně košer. Není tedy všechno zlato, co se třpytí. Peníze jsou zase až na prvním místě.