1. Rozpor mezi mýtem a realitou

Ten pán nás nechtěl podříznout, prostě jen vyráběl nádherné nože. (Foto: Gement) Írán vás bude z celého Orientu asi nejvíc šokovat rozporem mezi mediálními mýty a realitou. Do žádné jiné země světa napoprvé nepojedete s takovým strachem z "nebezpečných" muslimů, abyste se z ní vrátili s údivem: "Jak mně taková blbost vůbec mohla napadnout?!" Místo teroristů ve jménu Alláha totiž v Íránu potkáte přátelské, zdvořilé a pohostinné lidi. Pro cizince je tu paradoxně bezpečněji než ve většině západních zemí. A pozor – nežijí tu žádní Arabové, ale Peršani. Tedy etnicky naši velmi blízcí příbuzní a Indoevropané jako my.  

2. Bezpečí

Írán zní podobně jako Irák, a právě v tom je problém. Obě země totiž sice leží vedle sebe, ale bezpečnostně je to nebe a dudy. Zatímnco Irák je pro cizince jednou z nejrizikovějších zemí světa, Írán je naopak jednou z nejbezpečnějších, a to i podle dlouhodobých statistik. Násilná kriminalita je tu nevídaná, krádeže jsou zanedbatelné. Čas od času je sice reprezentuje nějaký ten kapsář, ale to je z nástrah Íránu asi tak všechno. Úplně tu proto vystačíte s běžnou ostražitostí, kterou používáte i doma. V polovině 90. let jsem se opakovaně bavil historkou, která tehdy kolovala v českých médiích. Pojednávala o cizinci, který prý přes varování vstoupil do íránské mešity, aby ho už nikdy nikdo nespatřil. Byla stejně děsivá jako vymyšlená – mešit jsem v Íránu prolezl desítky a místo smrti jsem byl vždy vítán úsměvy a potřesením rukou.  

3. Exkluzivita

Získat íránské vízum je trochu problém a cizinci se sem bojí jezdit. Skvělé! Uzavřenost ortodoxně muslimského Íránu má velké výhody. Je tu levně a země si zachovala zvláštní ráz bez větších západních vlivů. Historickým památkám typu Persepole se budete obdivovat sami a klienty cestovek tu nepotkáte. Kde jinde na světě tohle zažijete?  

4. Návrat o 621 let zpátky

Protiamerické malůvky v Teheránu. (Foto: Gement) Rok 2012 byl pro muslimy podle jejich lunárního kalendáře rokem 1433 hidžry (počítáno od odchodu Mohameda z Mekky do Medíny). V Íránu je to ale jinak, protože se tu používá starý zoroastriánský kalendář (od 21. března do 20. března následujícího roku), který je stejně jako náš gregoriánský o 10 (11) dnů delší než muslimský lunární kalendář. Proto se zhruba za každých 32 let íránský kalendář rozchází s běžným muslimským kalendářem o jeden rok. V roce 2014 začne 21. března v Íránu letopočet 1393.  

5. Až neuvěřitelná pohostinnost

Zapomeňte na teroristy! Íránci jsou k cizincům velmi přátelští, pozorní a pohostinní. Důsledně rozlišují mezi konkrétními turisty a politickým systémem zemí, ze kterých pocházejí. "Vás máme rádi a považujeme vás za hosty v naší zemi. Vaše vlády ale rádi nemáme, protože západní svět Írán podceňuje, škodí mu embargem a chce mu zakázat technologický pokrok," dalo by se to shrnout výrokem jednoho muže, se kterým jsem si povídal na autobusovém nádraží v Teheránu. Íránci vás často zastaví na ulici jen proto, aby si s vámi popovídali. Pozvou vás na piknik na náměstí nebo domů na oběd, případně i na výlet na zajímavá místa v okolí města. Na rozdíl třeba od Pákistánu nebo Indie to takřka vždy dělají bez postranních úmyslů, prostě jen z dobroty srdce. A taky trochu ze zvědavosti, protože ve své před světem uzavřené zemi mnoho cizinců nepotkají. Chtějí se díky vám něco dozvědět o Západu stejně, jako vy díky nim o Východu. "Jak je váš názor na Írán? Jak se vám u nás líbí? Připadáte si tu dost bezpečně?", znějí jejich nejčastější otázky.  

6. Vyzkoušíte si závoj (jen ženy)

V Íránu je třeba důsledně dodržovat zásady islámské mravnosti, které kontrolují revoluční gardy a všudypřítomná civilní "morální policie". Týká se to především oblečení. Pro muže jsou nevhodné krátké kalhoty, tílko bez rukávů a odhalená hruď. České ministerstvo zahraničí uvádí: "Íránci jsou velmi citliví na dodržování tradičního oblékání, hlavně u žen na veřejnosti. Není vyžadován čádor, nutné je však svrchní volné oblečení (kabát), které zakrývá šíji, boky, stehna a ruce po zápěstí. Nejsou dovoleny krátké sukně, délka sukní musí být pod kotníky. Ženy jsou také povinny nosit šátek zakrývající vlasy, což platí bez výjimky pro všechny ženy včetně cizinek." Muslimský útlak? Vůbec ne! Prostě jen místní norma. Nelíbí se vám to? Je to asi stejně nesmyslé, jako kdyby se obyvatelky afrických zemí rozčilovaly, že se po Praze nesmějí producírovat s odhalenými prsy, jak jdou zvyklé z domova. Vlasy pod šátkem berte prostě jako příležitost zažít něco nového. Berte to, jako kdybyste šli na maškarní ples.  

7. Posedíte v čajovně

Íránští muži vysedávají v čajovnách stejně, jako my vysedáváme v hospodách. Čajovna je pro ně základní socializační institucí, kam chodí odpočívat po práci, probírat politiku, postěžovat si na manželky, pokecat... Prostě "řešit svět". Protože islám zakazuje alkohol, muslimům nahrazuje pivo jiná návyková látky – thein, obsažený v čaji. V íránských čajovnách najdete vyvýšená sedátka (takht) s koberečky a polštáři v přítmí, které osvětlují barvené lucerničky. Orientální atmosféru dotváří přítmí a často i tichá hudba. Silný černý čaj se v Íránu srká přes kousky sekaného cukru. V čajovnách takřka nikdy nepotkáte místní ženy, protože v patriarchální společnosti je prostě čajovna mužský svět. Jako cizinku vás ale nikdo vyhazovat nebude.  

8. Zakouříte si vodní dýmku

Krásné Peršanky hlídá tajná policie. (Foto: Gement) Jeden z nejtypičtějších symbolů Orientu se v Íránu nazývá qualyan. Velký rozmach tu zažila vodnice za šáha Abbáse a i dnes u ní ostatně někteří závisláci prosedí celé hodiny denně. Vodnice se většinou pokuřuje v čajovně jako součást relaxačního klábosení se známými. Vydrží dýmat i celou hodinu. Po celou tu dobu nasloucháte uklidňujícímu bublání, bavíte se efektním vypouštěním kroužků dýmu a čichové buňky opájíte vůní tabáku, obohaceného o aroma nejrůznějšího ovoce (podle mně je nejvoňavější jablečný). Prostě královský odpočinek. Nevěřte ale řečem o tom, že kouření vodnice je zdravější než kouření cigaret. Výzkum univerzity v Bejrútu v roce 2008 prokázal opak. Z ochuceného tabáku se uvolňuje víc škodlivých látek a dehtu, takže běžná vodnice je prý horší než dvacet cigaret. Pár vodnic během cesty po Íránu vás ovšem jistě nezabije...  

9. Nízké ceny

Ještě v polovině 90. let býval Írán tak absurdně levnou zemí, že se zde obrazně řečeno peníze skoro ani nevyplatilo počítat. V posledních letech se ale zvolna otevírá světu a náklady na pobyt trochu podražily (tak například ceny autobusů se prý zvedly asi šestinásobně). I tak ale cestování po Íránu ještě stále vychází velmi levně. Celou zemi lze přejet napříč autobusem zhruba za 30 USD, bydlet budete při troše hledání za ceny v relacích 2 – 5 USD, jídlo je cenově zhruba srovnatelné s českým. Celkově jen těžko utratíte víc než asi 10 USD za den. Pro srovnání: plat íránského úředníka je asi 350 USD, lékař si vydělá kolem 700 USD.  

10. Luxusní doprava

Nejlepším způsobem dopravy jsou dálkové autobusy, které provozuje řada státních i soukromých společností. Výsledkem je velmi hustá autobusová síť. Z většiny autobusových nádraží (terminal), který bývají na předměstí, odjíždí každý den několik autobusů do všech částí země. Na frekventovaných trasách (třeba mezi Teheránem a Isfahánem) jede autobus každou půlhodinu, takže se nemusíte zdržovat studiem jízdních řádů. Prostě přijdete "na blind" na nádraží a za chvíli jedete. Na rozdíl od východnějších zemí nebývají íránské autobusy přeplněné. Mají dvě třídy, lišící se typem autobusu: lux (starší Mercedes), která je častější a levnější, a super (novější Volvo), která je sice asi o polovinu až dvojnásobek dražší, ale vždy má klimatizaci, sklápěcí sedadla, barel s ledovou pitnou vodou a většinou i záchod. Přes noc se ve Volvu pohodlně vyspíte, takže delším nočním přejezdem ušetříte za hotel. Ve Volvu navíc bývá v ceně krabička s občerstvením (sušenky, bonbony a ovocný džus).  

11. Odpočinete si od alkoholu

Pití alkoholu je v Íránu zakázáno stejně přísně, jako v Evropě užívání drog. Muslimská buzerace? Vůbec ne – záleží jen na úhlu pohledu. Proč si "suchou" zemi pořádně neužít? Sedět u piva je fajn, ale děláte to přece celý rok. Sedět u čaje je úplně jiný zážitek. V Íránu si dokonale vyčistíte játra, odpočinete si od chlastu a tím víc si pak doma po návratu vychutnáte vychlazený Budvárek.  

12. A nakonec: neuvěřitelný Isfahán!

Imámova mešita v Isfahánu. (Foto: Gement) Máte čas zastavit se v Íránu jen na jediném místě? Jeďte právě sem. Kvůli Isfahánu klidně vynechte i Teherán, protože jinak byste o něco zásadního přišli. Tohle dvoumilionové město ležící asi tři sta padesát kilometrů jižně od Teheránu je jedním z nejnádhernějších a nejpůsobivějších míst na celé pozemní trase do Indie. "Isfaháne, kde vzít slova, jimiž bych popsal tvou nesmírnou krásu?", ptá se v Létajícím koberci Richard Halliburton. Na březích "Životodárné řeky" Zájandé tu z pouště vyrůstají nebesky modré, zlatavě žluté a melounově zelené kopule neskutečných mešit, považovaných za vrchol perské architektury. Britský spisovatel a historik Robert Byron v roce 1937 v cestopisu The road to Oxiana přiléhavě popisuje Isfahán jako "vzácnou chvíli absolutního míru, kdy se tělo uvolní, mysl neklade žádné otázky a svět triumfuje. Krása Isfahánu přepadne mysl bez varování. Isfahán se vám nesmazatelně vryje do paměti a zasune svůj obraz do oné galerie míst, kterou ve svém nitru soukromě chová každý z nás..." Šáh Abbás (1571 – 1629) Isfahán promyšleně přestavěl na jedno z největších a také nejnádhernějších měst tehdejšího světa. Nové karavanseráje sem přitáhly obchodníky, Abbásova náboženská otevřenost a svobodomyslnost přilákala umělce, filozofy i poutníky ze všech koutů Asie. V kosmopolitním městě žili kromě Peršanů i Turci, Indové, Gruzínci, Arméni, křesťanští misionáři, evropští malíři, stavitelé a řemeslníci... Abbás sem prý pozval i několik stovek Číňanů, aby Peršany naučili výrobě porcelánu. V letech 1618 – 1621 na dvoře šáha Abbáse v Isfahánu na své pouti do Indie pobýval italský cestovatel Pietro Della Valle. "Pravil, že to město je nejkrásnějším městem v celém Orientě, že je krásnějším než Cařihrad a stejně veliké jako Neapol," napsal v roce 1926 v knize Zaváté stopy Sven Hedin.