Díky očkování se lidstvu podařilo vymýtit řadu nemocí, které ještě před 100 lety hromadně zabíjely statisíce lidí. Díky očkování již většinu světa netrápí například pravé neštovice, obrna, záškrt nebo spalničky. Přesto se ale najde poměrně početná skupina těch, kteří proti očkování zarytě protestují, odmítají své děti očkovat a vyzývají k bojkotu farmakologických společností vyrábějících látky používané při očkování. Hlavním argumentem těchto odpůrců očkování, v angličtině nazývaných antivaxxers, je pak to, že očkování u dětí způsobuje autismus.
Odpůrci očkování zcela popírají nejen zdravý rozum, ale i desítky let vědeckého bádání, přičemž oporou pro jejich tvrzení je již několikrát znevěrohodněná studie Andrewa Wakefielda. V té tento lékař na nereprezentativním vzorku pouhých 12 dětí selektivním a manipulativním přístupem dospěl k závěru, že kombinovaná vakcína MMR, užívaná například při očkování proti spalničkám, může mít vliv na psychické změny u očkovaných dětí.
Nikdo už neřeší, že existují stovky studií, které zcela vyvrací Wakefieldovy závěry, a že hnacím motorem pro tohoto kontroverzního lékaře bylo hlavně to, že se pokoušel nechat si patentovat vlastní spalničkovou vakcínu a v prvé řadě chtěl svou studií poškodit konkurenci. Opakovaná lež se pro odpůrce očkování stala pravdou, ať už se jedná o biomatky čerpající své argumenty z pochybných ezoterických new age serverů nebo o vyloženě konspirační teoretiky, kteří věří, že farmakologické koncerny do vakcín přidávají látky, kterými chtějí ovládnout lidstvo.
Nejnověji se problematikou autismu u dětí zabývala dvojice americko-korejských profesorů Harvardovy univerzity a Massachusettského technologického institutu Huh Jun-ryeol a Gloria Choiová. Ti zkoumali nejen možné spouštěcí mechanismy změn autistického spektra, ale i predispozice, které dítě získává ještě v těle matky. Závěry jejich studie jsou pak takové, že tím, co může mít největší vliv na to, zda narozené dítě bude trpět určitou formou autismu, je přítomnost určitého typu bakterií v zažívacím traktu matky v době těhotenství.
Autoimunitní reakce v matčině těle pak může způsobit odchylky ve vývoji mozku plodu, který je pak náchylnější k autismu, ale například i k depresím a jiným psychickým poruchám. V případě matek, u kterých byla daná bakteriální infekce zažívacího traktu v prvním trimestru těhotenství diagnostikována a léčena antibiotiky, pak k změnám na mozku plodu vedoucím k náchylnosti k autismu nedošlo. Klíčem k prevenci autismu je tak hlavně monitorování zdravotního stavu těhotné matky, nikoliv tvrdošíjné odmítání očkování a popírání vědeckého pokroku.
Zatímco imunologům se v posledních letech podařilo významným způsobem přispět k ochraně zdraví, odpůrci očkování si mohou pogratulovat leda k tomu, že díky jejich zaslepenosti opětovně propukají epidemie nemocí, které se díky proočkovanosti považovaly za vymýcené a opět na ně umírají děti.