Jedna z největších českých filmových a divadelních legend, Zdeněk Svěrák, oslavil své 83. narozeniny. Už více než padesát let svou tvorbou baví diváky a čtenáře a nezbývá než doufat, že ještě dlouho bude. Za svůj život toho Svěrák stihl opravdu hodně. Připomeňme si o něm několik zajímavostí, které možná nevíte.
1. Jméno po mrtvém bratrovi
Ač dnes slaví úctyhodných 83 let ve výborné kondici, je život Zdeňka Svěráka poznamenán tragédií. Je totiž druhým synem tohoto jména, který se rodičům Františkovi a Růženě Svěrákovým narodil. První Zdeněk Svěrák se v pěti letech poranil o rezavý hřebík a zemřel na otravu krve v roce 1934, tedy dva roky před narozením Zdeňka Svěráka, kterého si Česko zamilovalo. Úmrtí prvního syna se podepsalo na Svěrákově výchově, když se o něj rodiče velmi báli a úzkostlivě ho hlídali.
2. Učitel po vzoru Jiráska
Svěrákův otec z něj chtěl mít elektroinženýra, stejně jako byl on sám. Zdeňka to ale táhlo jinam. V mládí chtěl nejprve řídit pekařský vůz a rozvážet čerstvé pečivo, pak chtěl být prezidentem nebo průvodčím ve vlaku. Nakonec se po gymnáziu rozhodl, že půjde ve stopách svého oblíbence Aloise Jiráska a stane se spisovatelem. Na to nicméně neexistovala žádná vysoká škola, tak se stejně jako Jirásek rozhodl pro dráhu učitele, který ve dne učí a po škole píše. Jako pana učitele češtiny mohly Zdeňka Svěráka zažít děti v malotřídce v Měcholupech na Žatecku a následně i na gymnáziu v Žatci.
3. Komunistou z donucení
Ač Zdeněk Svěrák pocházel z antikomunistické rodiny a celý život byl zastáncem dodržování lidských práv, v roce 1961 vstoupil do Komunistické strany Československa. Nebylo to ale úplně dobrovolné rozhodnutí. Svěrák do KSČ nechtěl, nicméně podlehl nátlaku a přesvědčování vysokoškolských profesorů a následně i kolegů učitelů a do strany šel s tím, že čím více dobrých lidí jako on v ní bude, tím lépe půjde strana zreformovat. Krutou ranou pro něj byl vpád sovětských vojsk do Československa 21. srpna 1968. Kvůli němu vystoupil z KSČ a opustil i svou tehdejší práci v Českém rozhlase. Na nátlak podepsal v roce 1977 Svěrák antichartu, jelikož se obával, že mu bez podpisu nebude umožněno psát, režírovat a vystupovat. Za svůj podpis se po sametové revoluci několikrát omluvil.
4. Dlouhé manželství zkalené nevěrou
Svou manželku Boženu poznal Zdeněk Svěrák během studia na pedagogické fakultě. Společně odešli učit v roce 1958 na sever Čech a o rok později měli svatbu. Příští rok tak oslaví již 60. výročí sňatku, ze kterého mají dvě děti, dceru Hanku a syna Jana. Manželství Svěrákových nicméně nebylo bez poskvrnky. Během natáčení snímku Víta Olmera Jako jed se v roce 1985 Zdeněk Svěrák zamiloval do slovenské herečky Ivony Krajčovičové a kvůli vášnivému románku chtěl i opustit rodinu, což si nakonec rozmyslel. Stálý je i v těch filmových vztazích, kde mu v mnoha snímcích manželky hrály pořád ty stejné herečky, nejčastěji Daniela Kolářová a Libuše Šafránková.
5. Kamarád na celý život
Zdeněk Svěrák si očividně lidi, které má rád, umí držet nablízku po dlouhá léta. Kromě téměř šedesátiletého manželství udržuje mnoho stejně dlouhých nebo i delších přátelství. Už na základní škole seděl v lavici se svým tehdejším nejlepším kamarádem Bořivojem Pencem, který s ním do své smti v loňském roce hrál v Divadle Járy Cimrmana. Na gymnáziu studoval s Jiřím Menzelem, s nímž se rovněž dodnes přátelí a na vysoké škole se pak spřátelil s dalšími členy cimrmanovského ansámblu - Miloněm Čepelkou a hlavně Ladislavem Smoljakem, který sice studoval jiný obor, ale přispíval do Cimrmanem vydávaného časopisu. Právě spolu vytvořili nerozlučnou přátelskou i tvůrčí dvojici až do Smoljakovy smrti v roce 2010. Svěrák o jejich blízkém vztahu žertoval, že mnohdy neví, zda je ženat s vlastní manželkou, nebo se Smoljakem. Kromě Smoljaka je dalším ze Svěrákových věrných kumpánů i skladatel Jaroslav Uhlíř.
6. Génius stvořil génia
Ač Svěrák stvořil mnoho nezapomenutelných postav, jedna mezi nimi vyčnívá a ostatní převyšuje. Nebýt Svěráka, nemělo by Česko svého největšího génia Járu Cimrmana. Tento imaginární zapomenutý spisovatel, dramatik, objevitel a vynálezce z konce císařského Rakouska-Uherska se zrodil v rozhlasové Vinárně U Pavouka, na které se Svěrák podílel spolu s Jiřím Šebánkem a Karlem Velebným v roce 1966. O rok později Svěrák spolu s Šebánkem a starými přáteli Smoljakem a Čepelkou založili Divadlo Járy Cimrmana, které nejprve hrálo v Malostranské besedě a následně se přesunulo na Žižkov, kde je dodnes. Hlášky z patnácti Cimrmanových her zlidověly a Svěrákův výtvor dokonce zvítězil v anketě o Největšího Čecha. Jen díky své neexistenci musel přenechat první místo Karlu IV.
7. Život přepsaný do filmů
Ty nejlepší příběhy píše sám život. To ví i Zdeněk Svěrák, který se netají tím, že příběhy z života vlastního rád přenáší na filmové plátno. Předobrazem otce elektrikáře v Obecné škole byl jeho vlastní otec a postava syna Edy je pak inspirována dětstvím samotného Svěráka. Nápad na film Vrchní, prchni! vznikl, když si Svěráka v obleku s motýlkem několik hostů v restauraci spletlo s číšníkem a nezapomenutelná postava Hliníka, který se odstěhoval do Humpolce, je obrazem jistého Oliveriuse, který měl být Svěrákovým spolužákem na gymnáziu, nicméně z důvodu přestěhování nenastoupil, ale i přesto ho někteří učitelé měli v seznamu žáků a vyvolávali jeho jméno. Ostatně i situace z her s Járou Cimrmanem jsou často ze života Svěráka nebo Smoljaka a smyšlený génius je vlastně tak trochu kombinací jich obou.
8. Milovník kvalitních aut
Do Svěráka by asi nikdo neřekl, že auta budou jeho silnou stránkou, přesto ale vozům rozumí a potrpí si na kvalitu a komfort. Zapomeňte na vykutáleného Pařízka, který kontroloval, zda mu na jeho staré Škodovce stěrače stírají a světla svítí, opravdový Svěrák se rád sveze v něčem lepším. Dlouhá léta byl věrný švédským vozům značky Saab a následně přesedlal na německý Mercedes. V jedné z limuzín této značky jezdí dodnes a s úsměvem říká, že v jeho věku to může být auto poslední, tak ať je aspoň pohodlné.
O Járovi Cimrmanovi si více přečtěte ZDE.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
