Tak jsme se (skoro) dočkali. Miloš Zeman se konečně uráčil svým národům oznámit, zda je hodlá i dalších 5 let oblažovat svou přítomností na Pražském hradě. Ti, co je má báťuška Zeman nejraději, z jeho úst verdikt o budoucnosti země české vyslechnou již dnes večer, ti méně šťatní zítra dopoledne. Kdo by hledal zástupy nedočkavců napjatě očekávajících, jak se Zeman rozhodne, ten by se ale se zlou potácel.
Zemanovy čtyři roky v úřadu byly jakýmsi kradmým naznačováním vývoje věcí budoucích. Nejprve v náznacích a v poslední době tak, aby to došlo i těm natvrdlejším, Zeman dával najevo, že minimálně on sám sebe považuje za rozjetý vlak, který nemá brzdy a rozhodně nemíní zastavovat, dokud mu nevyhasne plamen pod kotlem. Celé čtyři roky byly tak trochu předvolební kampaní a nyní se spíše než cokoliv jiného čeká na to, až Zeman přizná, že tomu tak opravdu bylo.
V posledních měsících zvýšil Zeman intenzitu svých cest tam a zase zpátky a setkávání s občany všech myslitelných i nemyslitelných měst a obcí, a podobné turné rozhodně nepodniká někdo, kdo chce se vším seknout a odejít na odpočinek. Naopak, jeden nucený odchod do politického důchodu už Zeman zažil v roce 2003 a netváří se, jako by si chtěl dráhu jezevce z Vysočiny zopakovat. Naopak, návrat na politické výsluní si Zeman bude do poslední chvíle užívat se vším všudy.
Večerní banket pro nejvěrnější je spíše než slavnostním okamžikem, na který všichni čekali, záminkou pro to se za půl milionu ze státního nechat pohostit, a zítřejší tisková konference bude již zcela zbytečná, jelikož nelze nepředpokládat, že prezidentovo ‚překvapivé‘ rozhodnutí někdo ze ctěných hostí pod vlivem pár štamprliček na sociální síti propálí už před půlnocí.
Jestli je nějaká vlastnost Zemanovi vlastní, pak je to ješitnost, a moc je pro něj jedinou komoditou, kterou se opíjí raději než alkoholem. Nekandidovat by u něj znamenalo naprosté popření sebe sama. Zeman je přesně tím člověkem, který si bude užívat, že jeho oponenti v předvolebních debatách budou oslovováni jako pan Horáček nebo pan Drahoš, zatímco on bude muset být titulován jako pan prezident. Navíc nyní ještě více než v roce 2013 je Zemanova pozice taková, že je prakticky neporazitelný, a veškeří myslitelní kandidáti schopní ho porazit buď již zemřeli nebo nikdy reálně neexistovali.
Zdravotní stav Miloše Zemana viditelně není nejlepší, ale to vlastně vůbec nevadí. Naopak podlomené zdraví Miloše Zemana přibližuje k vysněné poslední metě, kterou je státní pohřeb se vší parádou. Nevyužít jedinečné příležitosti být prezidentem, který zemře v úřadu, národ se zahalí do černé, vlajky se stáhnou na půl žerdi a za pohřebního pochodu budou všichni sledovat průvod truchlících za rakví taženou na lafetě, by pro Zemana bylo hříchem. Zatímco všelijaké obskurní existence budou vzpomínat, co s páně prezidentem prožily, duch Miloše Zemana se kdesi na obláčku bude smát od ucha k uchu, jak opět se všemi vymetl.
Až Zeman ohlásí, že bude opět kandidovat, a vy nebudete schopni najít důvod, proč ho volit, tak TADY jich máte hned sedm.