Abych všem nekřivdil, jsou lidé, kteří mají nadsázku rádi a rozumí ji. Není jich dokonce málo. Nicméně pořád tu je poměrně dost lidí, kteří to prostě nepoberou.

Je nutné se rovněž zmínit o lidech, kteří nadsázku pochopí, ale vtipná jim nepřijde. To je naprosto v pořádku. Humor je děsně individuální záležitost a každému přijde vtipné něco jiného.

Co už není tak úplně v pořádku, je samotná rozpoznávací schopnost. Já věřím tomu, že lidé v globálu nejsou tak tupí, že by nebyli schopni nadsázku rozpoznat. Ono je totiž dost možné, že žijeme v natolik absurdní době, kdy po světě běhá řada šílenců a psychopatů bez sebereflexe, kteří mají přístup na internety, kde hojně exhibují. Rovněž je jim dopřán prostor v médiích, kde tu laťku „normálnosti“ pokřivili tak dokonale, že dnes je těžko rozpoznat, co je normální, kdo to myslí vážně a kdo si dělá prdel.

V době, kdy si Martin Konvička na velbloudu oděn jako muslim spolu s džípem plným „džihádistů“ zajel jen tak obsadit Prahu a myslel to smrtelně vážně, je asi opravdu těžké rozeznat nadsázku.

Třeba taková postava Jiřího Ovčáčka. Před několika dekádami by to byl jasný příklad geniálního komika. Všechno, co udělá je natolik absurdní, že to je vtipné. Ale on to myslí vážně. Není to žádné varietní číslo. Přihodíme k tomu ještě japonského imigranta Okamuru, který brojí za národní hodnoty a kritizuje imigranty a máme tu atmosféru, kdy ironie a nadsázka jsou postaveny do zcela vážné role.

twitter.com_.jpeg

V době, kdy existuje Jiří Ovčáček, je složité rozpoznat nadsázku (Foto: twitter.com)

Asi se dneska nedá divit, že když napíšete článek, že vědci zjistili, že Bůh není (TADY), kde ta nadsázka z toho přímo stříká, že se najdou lidé, kteří to berou vážně a dokonce se pohoršují nad tím, že někdo takový výzkum vůbec platí. Ty vole, tak kde to jsme?

Rovněž tu máme různé skupiny lidí, kteří se berou opravdu až moc vážně. Pokud si z nich uděláte srandu, tak oni to nepochopí. Budou si myslet, že je pomlouváte. Někteří z nich posléze nejdou pro drsná vyjádření daleko. Tak například vegani. Pokud si uděláte prdel z vegana, tak ten se nasere, přijde k vám domů a sežere vám na balkoně všechny muškáty.

Ale zpět k té nadsázce a jejímu nepochopení. Lidé si tak nějak zvykli na to, že si jednoduše řeknou, že to je blbost a jdou od toho. Oni totiž používají onen selský rozum. Ano, je to blbost. Nadsázka má být blbost. Má to být blbost vyhnaná do takový extrémů, že každý normální člověk má pochopit, že to je nadsázka. Bohužel se to tak neděje.

Třeba na této fotografii, kterou jsem dával na facebook:

20160425_111930.jpg

(Foto: Archiv Dominika Landsmana)

Na první pohled je to jasná kravina a nadsázka. Za prvé milion lajků v českých podmínkách, to je téměř nemožné. Naschvál je to nadsazené, aby bylo vidět, že si dělám prdel. Dále potom důraz na tříleté dítě. Tříleté dítě nemá absolutně potuchy, co to je facebook a už vůbec ne, co to je milion. Nemusíte mít děti, aby vám to bylo úplně jasné. Tříleté dítě je rádo, že je rádo. Umí už čůrat na záchod a když jí jogurt, tak ho rozmaže všude po okolí. Ve volných chvílích si rádo hraje na čarodějnici a nebo vezme do ruky psí hovno. Tohle opravdu není věk, kdy dítě chápe, co to je facebook a nějaké lajky.

No a v diskusi pod fotografií se sešlo spousta příspěvků lidí, kteří to vzali vážně. Rozebírali, jak je dnešní mládež zkažená, že už od tří let sjíždí facebooky, vydírají svého otce a podobně. Rovněž jsem dostal několik políčků za to, že neumím vychovávat dítě.

Jak už jsem psal, žijeme ve smutném světě. Ve světě, kde lidé už nejsou schopni rozeznat nadsázku a ironii.