Pojďme se podívat na deníček takové jedné obyčejné modelky.

Pondělí

Tak zase mi začíná nový pracovní týden. Mám toho děsně moc. Je tam zkouška oblečení, vážení, měření, liposukce a hlavně casting na páteční módní přehlídku.

Ke snídani jsem si olízla předloktí a šla to hned vyzvracet. Žádné deko navíc si nemůžu dovolit. Člověk musí být na sebe přísný. Když chcete v životě něčeho dosáhnout, musíte si za tím jít a dřít, dřít, dřít.

Casting je už ve středu, tak musím celé dopoledne pilovat chůzi. To jsem poslední dobou docela flákala.

Hodinu jsem chodila v obýváku od jedné stěny ke druhé, načež jsem usoudila, že není potřeba, abych se přetrhla, takže jsem si dala pauzu. Šla jsem se projít do parku.

Bohužel mě před barákem odfouknul mírný jarní vánek, takže jsem se musela vrátit domů. Musím si přidávat do bot závaží, jinak se nikam nedostanu.

Tak a co teď? Vánek nepolevuje, ven se nedostanu. Já ale zahálet rozhodně nebudu. Poškádlím mozkové závity. Vyluštím si sudoku. To je teď docela moderní.

Tak úplně jsem nepochopila, o co v sudoku jde, tak jsem do těch chlívečků nakreslila srdíčka.

Úterý

Musím uznat, že po včerejšku jsem docela unavená. Přeci jenom jsem dřela hodinu chůzi. Dneska si musím dát trošku pohov.

Jinak mi konečně přišlo mé pořadové číslo pro tento týden. Mé pořadové číslo je devět. To znamená, že jsem devátá na řadě pro fotbalisty a hokejisty, kterým moje agentura posílá nás modelky na použití. Vypadá to slibně. Doufám, že dostanu toho nejlepšího a nejbohatšího. Tyhle sporty sice moc nesleduju, ale tajně věřím, že by mohl vyjít ten Zátopek. Onehdá jsem o něm viděla dokument. Bylo to černobílé, takže už bude asi docela starý, ale prý toho hodně vyhrál, takže bude bohatý.

Jinak jsem byla na liposukci a byla jsem odtamtud vykázána. Prý mi nemají co odsávat. Dokonce mi doporučili hospitalizaci v nemocnici, neboť jsem prý podvyživená. Nějaká vypasená mařena, která v životě ničeho nedosáhla, mi bude jako diktovat, co je zdravý a co ne? Oni tihle sádelnatí lidé nad padesát kilo vůbec neví, co je trendy a co ne. Je mi jich líto.

Fakt mě namíchli. Jsem úplně rozzuřená. Asi si půjdu dát na kliniku trochu přifouknout kozy. To mě vždycky rozveselí. Taky nějaký kabelky od Lůje Vitona si půjdu koupit. Já si nenechám kazit den.

Odpoledne jsem si koupila křečka. Šla jsem kolem zverimexu a ten malý rozkošník na mě koukal těma svýma kukadlama, že jsem nemohla jinak.

Koupila jsem mu ještě piliny. Doma si ho dám do akvárka a budu mu šít nějaké hezké posh hadříky.

Středa

Dneska je velký den. Dneska je casting. Abych se uklidnila, rychle jsem zaběhla k akvárku za křečkem, aby mě nabil pozitivní energií.

Dneska křeček asi vstával špatnou nohou. Vůbec mě nenabíjel. Jen se tam tak vznášel na hladině mezi rybičkama. Ani se nehnul. Přidala jsem mu do akvária nějaké piliny, abych ho rozveselila. Piliny se nechtěly potopit, tak jsem je musela ke dnu přilepit izolepou. Byla to hrozná dřina.

Po obědě, který jsem dnes vynechala, se šlo na věc. Velký casting začal. Bylo nás tam asi sedmdesát holek a berou jich dvacet. To je padesát na padesát, takže to bude napínavé.

Samozřejmě, že tu byla i Iva. Iva je kráva. Iva je průhledná. Ivu vždycky přijmou. Proslýchá se, že Iva už dva roky nic nejedla. Respekt Ivo. Jinak ale to nic nemění na tom, že ji nesnáším.

Koupelna i záchody byly obsazené, tak jsem se musela vyzvracet do pytlíku. Já věděla, že mám přijít dřív. Přeci jenom sedmdesát zvracejících modelek, to mi mělo být jasné, že se k umyvadlům ani záchodu nedostanu.

No a pak to přišlo. Okamžik, na který jsem se tak dlouho připravovala. Dva homosexuálové si mě prohlídli, nechali mě ve spodním prádle projít a pak se mě zeptali, jak se jmenuju. To mě trochu zaskočilo, protože tohle jsem netrénovala. Chůzi jsem měla vypilovanou, jak jen to šlo, ale na to, jak se jmenuju, na to jsem moc netrénovala. Chvilku jsem zaváhala, usmívala se na ně a nakonec řekla, že bych si přála světový mír. Homosexuálové mi zatleskali a pogratulovali. Zvládla jsem to. Dostala jsem se na přehlídku.

www.telegraph.co_.uk_.jpg

Chůze je na práci modelky to nejtěžší. To není jen tak. Musíte jít rovně, na konci mola zastavit, otočit se a jít zpátky. (Foto: www.telegraph.co.uk)

Čtvrtek

Dnešek byl slavnostní a odpočinkový. Za odměnu, že jsem zvládla velký casting, jsem si dopřála jeden dílek čokolády a lžičku Sava. Pak jsem dvě hodiny zvracela.

V dobrém rozmaru jsem šla nejdříve reklamovat křečka, protože už nebyl tak rozpustilý, jako když jsem si ho kupovala. Ve zverimexu mi řekli, že je mrtvý. Prý se utopil. Tak to jsem tam udělal scénu, jakou ještě neviděli. Prodali mi utopeného křečka.

Když jsem se trochu uklidnila, skočila jsem si koupit Blesk. No ani jeden článek o mně. A to jsem minulý týden chodila celou noc zaklesnutá do jednoho bohatého a známého zpěváka, který je ženatý. Normálně nás nikdo nevyfotil a to jsem ho tahala po všech možných místech.

Volala jsem do Blesku, jak je možné, že o mně tento týden nepsali a oni mi řekli, že tento týden byl plný jiných událostí. No, tak to mě opravdu rozezlilo. Nejdříve mi ve zverimexu prodali utopeného křečka a pak se dozvím, že se tento týden událo spousta zajímavějších věcí, než jsem já. To jsem tedy smutná. Je čas se nechat zbouchnout Pepou Koktou. To pak budu na titulce. To pak budu hvězda. Akorát už jsem dva roky nemenstruovala, ale to se srovná.

Pátek

Plány na mateřství s Pepou Koktou musejí jít zatím stranou, neboť dneska je můj den. Přehlídka, kde všem vytřu zrak.

Byla jsem lehce nervózní, ale ne zase moc. Přeci jenom jsem profík. Těch přehlídek mám za sebou už několik. Sice je to náročné, ale s trochou cviku se to dá zvládnout. Necháte se obléknout, pak jdete na mole pořád rovně, před okrajem se zastavíte (To je důležité, pokud půjdete dál, tak spadnete z mola. I to se stává.), pak se otočíte a jdete zpátky. Jako k zapamatování je toho hodně. Je to velký stres.

Přehlídka byla vydařená. Na molo jsem se dostala dvanáctkrát. Zaskakovala jsem totiž ještě za kolegyni, která pět minut před začátkem přehlídky zemřela hlady. Všem jsem to vytmavila.

Jako, podle mě jsem jednou z nejdůležitějších žen v republice. Mám talent od Boha. Asi založím nějakou charitu. To mě bude naplňovat. Ještě klofnout toho hokejistu Zátopka a budu nejšťastnější žena na světě.

A TADY se můžete podívat na deníček dlaždiče.