Nad tradičním a slušným povoláním, jakým dlaždič bezesporu je, se již drahně let vznáší ničím neopodstatněná aura sprostého burana.
Muži a ženy z cechu dlaždičů jsou přitom čisté duše se srdíčkem na dlani a za pomluvy, které kolem jejich profese kolují, nemohou. Pojďme se nyní podívat na zápisky z deníčku jednoho takového obyčejného dlaždiče.
Následující text není vhodný pro děti, kojící matky, křesťany, puritány a diabetiky.
6:30 – Rachota zase začíná. Zatímco většina netáhel a kancelářských zmrdů ještě spí, já se svým kladívkem stojím vedle kupy dlaždiček a čumím otráveně jako píča na zvadlýho lofase na ten nekonečnej rozbouranej chodník, který máme prý dneska zvládnout. No, práce až po kokot, tak s chutí do toho.
7:00 – Dneska pracuju s Ferem, tím morgošem smradlavým. On to je ale dobrej chlap. Cikán, ale rovnej. Vždycky dovalí nějakýho toho lachouta, takže se během šichty zrubeme. Ke konci šichty bývám často už jako vidle, a to pak všechno líp utíká.
7:05 - Ten pojeb vedoucí zase přivezl nějakýho toho svýho zajebanýho brigádníka, že prej abysme to měli rychleji. To je hrozná mykóza ten vedoucí. Brigádník opět bude tradičně stát, bude na hovno, kurvit nám práci, a pak si bude stěžovat, že ho šikanujeme. Zase z toho budeme mít s Ferem nějaký voplejtačky, to už je jasný předem. Ale holt je brigádník levnej jako řecký týden v Lidlu, tak holt tady bude smrdět s náma.
7:15 – Jako bych to neříkal. Ta kedra bigádník položil celou jednu řadu dlaždiček jako čůráka po výronu, takže to za něj musím předělávat. Ferovi to radši vůbec říkat nebudu, protože by se nasral a bylo by zle.
7:20 – S Ferem jsme loupli každej prvního ranního lachouta a dáváme si přestávku. Brigádník nedostane ani hovno. Ten si to nezaslouží.
Za chvilku to přijde. Lidi budou chodit do práce, budou nás překračovat, soudit a častovat nás nevybíravým pohledem. Já mám ale tuhle dobu rád. Po ránu je v tomhle období už celkem teplo, takže můžeme s Ferem obdivně pískat na kolemjdoucí kundičky v sexy hadříkách. Ony to mají rády, když na ně pískáme. Jak jinak by se dozvěděli, že jsou ideální k vomrdání?
7:40 – Dneska to bylo s kundičkama slabší. Jenom asi dvě, kterým bych dal přes čáru, jinak samý katastrofy. Fero, ten má tu laťku o dost nižší. Přeci jenom jeho stará má milana a kňoura a prej i obrnu, takže tomu stačí, že to má píču a minimálně jednu kozu, která nevisí.
7:45 – Ten šulin brigádník prohlašoval něco v tom smyslu, že jsme prasáci a že to, co děláme, je sexuální harašení. Fero ho srovnal ranou klackem přes češku, a ten kuřbuřt sklapl a šel dělat další lajnu kostek, který zase zkurví a budu to za něho předělávat.
9:00 – Brigádník už mě fakt sere. Neustále se na něco ptá a tvrdí, že si přivydělává při studiu. Si jako myslí, že je lepší než já? Když se nedíval, pochcal jsem mu kladívko. Jak ho ale pozoruju, přijde mi, že to nebyl adekvátní trest, protože vypadá, že má podobný věci rád.
10:00 – Fero už má třetího lahváče a už s ním začíná být prdel. Vlítnul na nás jeden geront, že prej jestli nemůžeme být trochu víc potichu, jelikož jeho manželka, ta stará vražda, nahoře nad námi v okně stoná. Fero toho vocase schlíplýho nazval po právu seschlým lalokem a hodil po něm dlažebním kostku. Smál jsem se nahlas jako panic se slevovým kupónem do bordelu a přizdisráč brigádník dělal, že nic nevidí, ani neslyší, aby asi neměl problémy. Je to kus připosrance.
11:30 – Čas oběda. Fero si dal točeňák z domu, brigádník nic a já brigádníkovu bagetu, kterou jsem mu vzal. Tý homokládě se totiž nelíbilo, že jsem pokřikoval na okolojdoucí buchtu, že jestli se nechce po práci stavit, že bych ji propleskl vorvaněm. Ty vole, tak buď je ten kluk divnej, a nebo to je fakt buzerant.
12:05 – Volal ten strup vedoucí, že ten chodník dneska za každou cenu musíme stihnout. No já myslel, že mi z toho praskne čůrák. Brigádník se rozbrečel, tak dostal po čuni. Takovýhle přiteplený fajnovky, co jim vibrátor čouhá z prdele, takový tady nemáme rádi.
13:30 – Už zase přišel ten vyplandanej šourek, co bydlí nahoře nad náma s nemocnou ženou, že se opravdu máme ztišit. Dokonce dotáhl tu svoji nemocnou prošlou rašpli po datu spotřeby a prej, ať zakašle. Ženská zakašlala jako Bartoška po první ranní kávě a prvním ranním kartonu startek, aby nám asi jakože ukázala, jak moc je nemocná. Tohle mě fakt nedojímá. Poslal jsem ty dva pohřby do prdele, že tady musíme makat jak černý, a jestli se jim to nelíbí, tak ať si stěžujou na městě. Ztichli a vysmahli. Takhle se na ně musí.
15:00 – No, ty vole, my to snad dáme. Fero se do toho opřel jako Kalousek do Babiše a láme už sedmýho lahváče. Je to dříč ten chlap. Brigádník pod pohrůžkou zmrzačení švihá jednu dlažebku za druhou jako hovno na rákosce a já taky hákuju, co to jde. Ještě posledních pár metrů a hotovo.
16:00 – Fero se poblil a usnul, takže jsme v prdeli. Ten pakistánskej kozomrd, nebo odkud ta jeho zasraná rasa vlastně pochází, ten finiš úplně zazdil. Ještě že brigádník už tahá celkem slušne. Vycvičil jsem si ho. Pobrekává u toho sice, jako když šestnáctce kroutíte lajdákama, a stěžuje si, že to je šikana tohle, ale to se mýlí. To není šikana. To je kurva život.
17:30 – Takže jsme to stihli. Svině svinutá, vedoucí, si chodník převzal a vypadal spokojeně. Kdyby mohl, tak by vrtěl ocáskem.
Brigádník má dost a kulhá domů jako natržená kurva. Ten zítra už nepřijde. Dneska padla. Vzbudil jsem Fera a jdeme do hospody na pár chlazených. Život není přeci jen o práci.
A TADY se můžete podívat na zápisky z deníčku exekutora.
Podobné články
Martin Miko
Doporučujeme
