Letos to vyhrála červenka obecná. Kdo byli její předchůdci a proč?
Pták roku! Akce vyhlašovaná už téměř čtvrt století Českou společností ornitologickou je jejím nejoblíbenějším podnikem, co se týče zájmu médií a veřejnosti. Cílem je upozornit na zajímavé ptačí druhy a vybídnout nás k jejich sledování a praktické ochraně, stejně jako zvýšit náš zájem o ptactvo a přírodu vůbec.
Každý rok vyhraje (resp. je vybrán Výborem ČSO) jeden ptačí druh, který musí splňovat několik kritérií: měl by nám být sympatický, něčím zajímavý a hlavně ne zas natolik vzácný či skrytě žijící, abychom ho měli možnost znát toliko z knih. Více najdete na www.birdlife.cz.
A zde se už pod sebou řadí deset nejúspěšnějších ptačích druhů z uplynulých let:
Červenka obecná (2016)
„Ptákem roku se nemusí stát jen vzácný a ohrožený druh. I červenka, která patří mezi 15 nejběžnějších ptáků Česka, nám poskytne dostatek prostoru pro poznávání přírodních tajemství i pro zamyšlení, co všechno bychom mohli ve svém okolí změnit k lepšímu,“ komentuje výsledky letošního ročníku kampaně Pták roku Zdeněk Vermouzek, ředitel České společnosti ornitologické, která tuto akci pořádá již od roku 1992.
Jsou to sice na první pohled křehcí a něžní ptáčkové, ale ve skutečnosti se dokážou při obraně svého teritoria do krve porvat – s jinými ptáky i s příslušníky vlastního druhu. Cca každá pátá na to doplatí smrtí, samec i samice.
Potápka černokrká (2015)
Elegantně vyšňořená „kachnička“ u nás byla ještě před pár desetiletími hojná, ale dnes již téměř vymizela. Důvodem je intenzivní chov kaprů v rybnících – příliš mnoho ryb kalí vodu a mění druhové složení ostatních živočichů a rostlin – a také velké množství fosforu z hnojiv zplavovaných z polí.
Čáp bílý a čáp černý (2014)
Majestátní opeřenec, na němž se výrazně podepisuje měnící se klimatické podmínky, které ovlivňují tahy stěhovavých ptáků. Zatímco dlouhá léta k nám čápi přilétali až s astronomickým jarem, letos se na svých hnízdech objevili někteří už v první půlce února.
Břehule říční (2013)
Tvořívaly početné kolonie na kolmých březích řek, později i v různých pískovnách a povrchových dolech, kde žily až v deset metrů hlubokých norách. Jenomže čím víc je jich pohromadě, tím víc najednou jich člověk při přeměně krajiny vyhubí.
Tetřev hlušec (2012)
Krásný, mohutný, nedůtklivý a tudíž i ohrožený pták. U nás žije jen na Šumavě v počtu několika set kusů, ojediněle pak v ostatních českých a moravských pohořích, ale pravděpodobněji ho spatříte v nějaké zoo. K přežití potřebuje přirozený velký les a velký klid, čehož obojího je následkem moderního způsobu lesnictví u nás nedostatek.
Strnad obecný (2011)
Spíše než jeho podobu, byť výraznou, znáte určitě jeho typický rytmický nápěv, do něhož si kdysi lidé domysleli slova „Kéž bys, sedláčku, kéž bys chcííííííp“ a který se ozývá z remízků, luk a lesů od začátku jara až do podzimu. Zajímavé je, že přes naše území prochází jakási ‚nářeční hranice‘ – západní strnadi mají trochu jinou melodii nápěvu než ti východní, a navíc se to kolem téhle hranice ještě trochu míchá. S mapováním hlasů můžete pomoci i vy prostřednictvím stránek www.strnadi.cz.
Kukačka obecná (2010)
Proč zrovna ‚záludná‘ kukačka, symbol příživnictví? Protože je to pták nejen s jedinečným způsobem rozmnožování, kterému se odborně a bez negativních citových příkras říká „mezidruhový parazitismus“, ale i s jedinečným hlasem a vůbec svým postavením v naší přírodě. Od osmdesátých let ale její stavy poklesly na polovinu, zřejmě následkem změněných podmínek v afrických zimovištích. Ačkoli někteří ornitologové se přou o to, zda kukačka není skutečně doma spíše právě v Africe a k nám jen nepřilétá na ‚letní byt‘.
Orel mořský (2006)
Navzdory svému druh(ov)ému názvu je tenhle pták přítomen i u nás – je to největší evropský dravec a zároveň největší dravec vyskytující se v Česku. Muselo se mu ale pomoct. Do 19. století u nás hnízdil běžně, pak ale vymizel a objevoval se pouze v zimě na Třeboňsku. Ornitologové a ochránci zde v osmdesátých letech obnovili původní hnízdiště, zajistili zimní přikrmování a vypustili do oblasti páry odchované v zajetí. Odtud se orel mořský postupně šířil i do dalších oblastí, dnes je kromě jižních Čech také na Českolipsku a na jižní Moravě.
Ledňáček říční (2000)
Jméno sice upomíná na cosi drobounkého, ale tenhle pták má ‚nadprůměrných‘ 17 cm a rozpětí křídel kolem čtvrt metru. To, že loví ryby střemhlavým letem pod hladinou vody, určitě víte. A to, že při tom dokáže vyvinout rychlost vyšší 45 km/h, už teď taky.
U nás hnízdí kolem potoků s čistou vodou s bohatším výskytem ryb a jeho počty pomalu stoupají. S odhadovanými 300 až 700 páry se ale stále řadí mezi silně ohrožené (a tím pádem chráněné) druhy.
Vlaštovka obecná (1992)
Posel jara a zároveň první ‚vlaštovka‘ v české ornitologické kampani Pták roku. Její soužití s lidmi je snad odvěké, protože se jedná o tzv. synantropního tvora, tedy takového, který ke svému životu využívá lidi – v případě vlaštovky jsou to naše obydlí pro hnízdění a hmyz množící se v chlévech pro potravu. Jenomže chlévů ubývá, a tím pádem i vlaštovek.
A tady se ještě podívejte na 5 případů krutosti roztomilých ptáčků.
Podobné články
Komerční článek
Martin Miko
Markéta LukáškováDoporučujeme
