Možnost, že by Švýcaři pobírali státní příspěvek nezávisle na výdělečné činnosti, mizí v nedohlednu. Pět let diskutovaný návrh švýcarského levicového uskupení Iniciativa, za nímž stojí skupina umělců, spisovatelů a intelektuálů, měl zajistit základní příjem pro všechny ve Švýcarsku žijící občany.

profimedia-0237772156.jpg

Zatímco v Národní radě příspěvky podpořila menšina levicových poslanců, Rada států návrh smetla (Foto: Profimedia.cz)

Plán má podle svých iniciátorů zásadně zlepšit společnost tím, že lidé budou moci dělat to, co údajně opravdu dělat chtějí – napsat knihu, starat se o babičku nebo čistě konat dobro.

Říkali tomu „nepodmíněný základní příjem“, měl činit 2500 franků (62 000 Kč) měsíčně a měl pomoci lidem vyhnout se chudobě v důsledku nízkého platu nebo ztráty zaměstnání. Teď je ale levicovému snu po pěti letech diskusí, zkoumání a analyzování konec. To je dobře mimo jiné i z následujících 7 důvodů:

1. Podle základních pouček pro tvorbu politiky zaměstnanosti nemají dávky v nezaměstnanosti (či jakákoli jiná forma příspěvků) stimulovat nezaměstnanost. Práce se zkrátka musí vyplácet, mají-li ji lidé hledat.

2. Zaměstnání má pro člověka značnou hodnotu. Profese je součástí identity každého jedince a také faktorem, který ovlivňuje sociální hodnocení člověka.

3. Důstojnost člověk čerpá ze schopnosti vzepřít se sklonům k lenošení. Automatické zajištění ovšem u velké části lidí vede k úpadku ctižádosti, a tedy i ke ztrátě důstojnosti.

4. Práce je jednou ze známek, které odlišují člověka od ostatních tvorů.

5. Nezaměstnaní nemají práci, ale času mají víc než dost. Právě neomezené množství volného času paradoxně nezaměstnaným zabraňuje v tom, aby ho využívali.

6. Podle sociologů Latacka a Kaufmana (1988) nezaměstnaný člověk ztrácí svou sociální roli. Tím klesá jeho společenská prestiž i sebehodnocení.

7. Jedním z nejvýraznějších psychologických důsledků nezaměstnanosti je změna ve vnímání času a rozbití struktury dne. „Čas v zaměstnání ubíhal rychleji. Dny u nezaměstnaného se stále více zaplňují nudou, protože po nějakém čase splývá všední den a víkend,“ vysvětluje Božena Buchtová v knize Nezaměstnanost (2002).

grundeinkommen.jpg

Ač představa automatického zajištění člověka uklidňuje, v konečném důsledku ho vážně ohrozí (Foto: Bilanz.ch)

Rozum měla i levicová radní

Rada států (Ständerat) bláznivý nápad na plošné rozdávání peněz jednomyslně odmítla, a to i jménem levicové radní Anity Fetzové, která s ní, byť jen navenek, sympatizovala. „Tato pozoruhodná vize směřovala mimo jiné k narovnání odměn za práci dobrovolníků, zejména pečovatelek o děti, nemocné nebo postižené,“ pokoušela se obhájit radikální plán záměnou jeho podstaty. A tou jsou přeci peníze lidem, kteří nechtějí pracovat.

A když jsme u těch nezaměstnaných a náplni jejich „práce“, přečtěte si tenhle starý, ale pravdivý příběh o nezaměstnaném muži, který sám proti všem odmítl hajlovat.