Definitivně poslední deska Davida Bowieho je dovedně zkomponované rozloučení s fanoušky, potvrdil producent Toni Visconti. Ten se ještě před třemi lety ohrazoval proti všem pověstem o Bowieho podlomeném zdraví.
„Nedokázal by udělat dvouletou práci, kdyby byl nemocný,“ říkal tehdy s poukazem na právě vydané album The Next Day.
„Je velmi zdravý a fit. Prodělal operaci srdce, a to je vše. Od té doby už je ale dávno zase v pořádku,“ čímž narážel na jeho hospitalizaci, které předcházel mimo jiné i infarkt na pražském koncertě v létě 2004.
Srdce sice mohl mít jak zvon, jenže se přihlásila jiná choroba – podle současných statistik se jí dožije minimálně každý třetí z nás. Choroba, která stejně jako infarkt přináší smrt, ale s ní i na rozdíl od infarktu jeden hrozný dar, totiž dostatek času si svoji neodvratnou smrt uvědomovat.
Píseň Lazarus, oficiálně vydaná na Bowieho 69. narozeniny v pátek 8. ledna (byť byla již předtím od 17. prosince k mání v digitální podobě na internetu a ten samý den měla svoji premiéru na hudebním kanále BBC 6) začíná naléhavými, ale jaksi smířenými slovy: „Koukni sem nahoru, jsem v nebi!“
Videoklip, na který se odteď budeme dívat už úplně jinak než předtím, ukazuje zpěváka na nemocničním lůžku a výmluvný je pak zejména závěr, kdy mizí ve tmě jakési skříně, z níž se na začátku vynořil.
Při jeho natáčení, stejně jako při předchozím nahrávání desky na začátku loňského roku, již věděl, že je smrtelně nemocný – protože to se dozvěděl na konci léta 2014. A někdy v tomhle mezidobí se rozhodl pojmout svůj pětadvacátý a poslední studiový počin jako svoje „Sbohem!“.
„Vždycky si dělal, co chtěl. Chtěl to udělat takhle a chtěl to udělat nejlíp,“ píše k tomu producent Toni Visconti na svém Facebooku. „Jeho smrt nebyla nikterak odlišná od jeho života – umělecké dílo.“
A tady máte ještě 13 věcí, které se vám vybaví pokaždé, když se řekne Bowie.