boredpanda.jpg

Západní porodnictví placentu považuje za "odpad" a končí v koši. Maorové a další přírodní národy ji vnímají jako dar a vrací ji zpět zemi. (Foto: Foto: Emma Jean Nolan)

tamakimaorivillage-co-nz.jpg

(Foto: tamakimaorivillage.co.nz)

Maorové (Maoři) tvoří původní obyvatelstvo Nového Zélandu. Dorazili sem na lodích přibližně kolem roku 1300, mohlo to být ale už v 9. století. Momentálně jich žije na světě přibližně 725 000, valná část z nich na Novém Zélandu. Mají svůj jazyk (který je druhým oficiálním jazykem na Novém Zélandu), osobité zvyky i specifický vzhled.

Australská fotografka Emma Jean Nolan vyfotila novorozeného Harpera i s placentou, která k němu byla stále ještě připojena pupeční šňůrou. Ta byla smotána do tvaru slova "love" - láska.

V maorské kultuře, ze které pochází i Harperova matka Jolene Spies(ová), se placenta řekne stejně jako země - Whenua.

Pupeční šňůra je pak vnímána jako spojení novorozence s matkou zemí. Na počest tohoto spojení bude Harperova placenta pohřbena podle domorodých zvyků pod strom na Novém Zélandu.

"Chtěla jsem poukázat na to, jak vypadá přirozený porod. Většina lidí nikdy neviděla dítě připojené k jeho placentě," vysvětluje Emma Jean Nolan.

"Placenta není nic, co by západní kultura oceňovala. Bývá pokud možno rychle zlikvidována, ignorována a považována za nechutnou. Nicméně bez ní by tu nikdo z nás nebyl," dodává fotografka.

V západní společnosti je placenta neboli plodový koláč vnímána jako odpad a končí většinou ve spalovně spolu s dalším biologickým odpadem. Pokud matka podepíše písemný souhlas, je placenta využita dál k vědeckým a zdravotnickým účelům.

V některých kulturách je ale považována za posvátnou. Egypťané měli pro placentu i samostatný hieroglyf a podle nich v ní sídlila část duše. Navahové a výše zmínění Maoři ji pohřbívají do posvátné půdy, většinou pod strom, některé africké kmeny ji považují za dvojče nebo sourozence nenarozeného dítěte. V Nepálu je pak vnímána jako duchovní průvodce dítěte při pobytu v děloze.

Takzvaný "lotosový porod", při němž není pupeční šňůra přestřižena a placenta je ponechána ve spojení s novorozencem do té doby, než se šňůra sama přetrhne, praktikovali staří Indonésané, severoameričtí indiáni nebo právě domorodí Novozélanďané. Zmínky o něm najdeme i v buddhismu nebo třeba v Bibli. Tímto způsobem se údajně narodil například Buddha, hinduistický bůh Višnu a biblický Ezekiel.

A TADY máte 15 (spo)kojenců s rozkošným úsměvem.