Na první pohled by si tento muž, který se živí opalováním izolace ze starých kabelů, koupel jistě užil. Bližší pohled v jeho tváři ovšem pod nánosy špíny odhaluje netečný až spokojený výraz. Vysvětlení nabízí český filozof Ladislav Klíma ve svém Velkém románu. Ve filozofických myšlenkách, ovlivněných zejména Friedrichem Nietzschem a Arthurem Schopenhauerem, duchovní vědec poukazuje na existenciální výhody kontaktu člověka s výkaly.
"Brzo po vašem odchodu usnul, ožralý jako svině,“ informuje jedna z postav Klímova románu. „Dříve však vydělal se na podlahu, ale jelikož toho byl jen talíř a tudíž málo pod hlavu, kázal hotelierovi, aby přinesl mu vědro lejna... Pan hotelier vlastnoručně vyklopil sračky na svou parketovou podlahu. Teď teprve měl Matteo uspokojenou mysl, položil hlavu do nich a za minutu chrápal jako Habakuk...,“ rozvíjí příběh filozof.
„Co je libo, co je libo, Vaše Veličenstva?" volá další hrdina Klímova Velkého románu. "Všechno učiním! Přejete-li si třeba 20 věder výkalů, všechny přinesu sám a vyliju je zde, ať si nejjasnější pan vévoda popřeje! Každý slušný člověk musí mu to z té duše dopřát....," líčí radost z výkalů ústy hoteliéra.
Další z bizarních scén citovaného románu naznačuje, že povznést se nad výkaly je přímo královské umění: "Pánové a dámy! Jeho Veličenstvo, otec můj (...) trpí fixní ideou, – ač jinak je duševně zcela zdráv, že souverain povýšen je nade vše, tudíž i nad lejno, a že třeba větu tuto vždy názorně ilustrovat tím, – že lehne si – na hromadu výkalů, aby byl nad ní. (...) Pánové a dámy, – uspokojte mysl starého, ctihodného muže, – a vyprázdněte své vnitřnosti sem pod lavici, ať má Jeho Veličenstvo, kam by hlavu sklonilo! Kdo prvý odhodlá se k tomu, obdrží 200 000 lír a tento můj ohromný diamant!,“ volá princ v Klímově románu.
A co vy, dokážete se rovněž povznést nad marast všedního dne?
A TADY se potěšte 16 nádhernými ukázkami české cedulové slovesnosti.