Bangladéšská vláda shledala 80 % zdejších oděvních závodů bezpečnými. Podle generálního inspektora Syeda Ahmeda bylo v rámci vládní iniciativy podporované Mezinárodní organizací práce (International Labour Organisation – specializovaná organizace OSN usilující o prosazování mezinárodně uznávaných pracovních práv) prošetřeno 1 475 oděvních továren.
​81 % z nich dodrželo stavební, požární i elektrické bezpečnostní normy. 37 továren nařídila vláda uzavřít kvůli nedostatkům v bezpečnosti a dalších 209 bylo upozorněno, že pokud okamžitě nezjednají nápravu, čeká je podobný osud. Zbytek čeká na posouzení a případné uzavření.
Na bangladéšské oděvní továrny se upřela pozornost v roce 2013, kdy si nenadálé zřícení továrního komplexu Rana Plaza v Dháce vyžádalo přes 1 100 obětí, z nichž většina byly právě chudé švadlenky. Možná si pamatujete na srdceryvnou fotku muže a ženy objímajících se i po smrti...
Až tato tragická nehoda vyvolala revizi bezpečnostních norem v továrnách a odhalila mnoho nedostatků v oblasti elektrické i požární bezpečnosti, ale i konstrukční nedostatky. Do oděvního průmyslu se od té doby v rámci zlepšení podmínek ‚nalily‘ stovky milionů dolarů. Nikoli však na platy otročících pracujících.

Textilní odvětví je v podstatě jediným zdrojem hospodářského růstu rychle se rozvíjející bangladéšské ekonomiky. Export oděvů je hlavním zdrojem devizových příjmů. Bangladéš je společně s Čínou největším vývozcem oděvů západních značek, mezi které se řadí např. H&M, Zara, Gap, Benetton a mnohé další.
Výdělek v tomto průmyslu činí každoročně až 25 miliard dolarů, což je přibližně 637,5 miliard korun. V továrnách je za směšnou almužnu, odpovídající zhruba 1 500 korunám měsíčně, vydělávají přibližně 4 miliony lidí, většinou žen a často i dětí.