16. listopadu 2015 v 15 hodin se na tzv. Pětikostelním náměstí, tedy na konci Sněmovní ulice v Praze odhalil pomník Miladě Horákové, ženě, kterou většina české společnosti vnímá jako mravní symbol boje proti komunismu.

Jenže je tomu skutečně tak? Jsou současné české demokratické elity vůbec schopné se podívat na postavu Milady Horákové kriticky, nebo jí jen z tepla časového odstupu obdivovat? Její tragický osud by neměl zastínit její prokomunistickou politickou roli v období bolševizujícího národního socialismu v letech 1945 -1948.

Milada Horáková byla součástí jednoho velkého iluzorního mýtu Edvarda Beneše, že se musíme opřít geopoliticky o Stalinův Sovětských svaz, protože jedině tak si prý zajistíme národní bezpečnost. Jenže Edvard Beneš a celá jeho politická suita (většina členů stran tzv. Národní fronty: národně-socialistické, sociálně demokratické, lidové) vylila s vaničkou odporu vůči „Mnichovu“ i dítě liberální demokracie.

profimedia-0006123504.jpg

Toto není pomník, ale symbolický hrob Milady Horákové ns Slavíně. Hrob si zaslouží každý slušný člověk. Ale pomník? Je vůbec dobré stavět lidem pomníky? (Foto: Foto: Profimedia.cz)

Konec svobody byl na podzim 1945 jasný například bývalému agrárníku Karlu Feierabendovi, který se na prokomunistické národněfrontovní frašce nechtěl vůbec podílet nebo lidovecké poslankyni Heleně Koželuhové, jež záměrně poválečný poslanecký mandát nepřevzala. Věděla, že by překročila Rubikon svého demokratického přesvědčení. Podala by prst komunistickému ďáblovi...

S budovatelskou vervou jej ale komunistům podala Milada Horáková, která možná nevědomky činila vše pro to, aby komunisté svoji moc posilovali. Nebo nebyla tak mravní, jak se nám dnes zdá? Když statečnou Helenu Koželuhovou v červnu 1946 vylučovali z Lidové strany, její politická souputnice Milada Horáková se jí vůbec nezastala...

Pro komunisty a sověty „užitečná idiotka“ * začala hned po válce se svým překračováním Rubikonů. Ani náznakem nepomáhala jako aktivistka Červeného kříže českému Nicholasi Wintonovi – Přemyslu Pitterovi –, který se pokoušel zmírnit utrpení tisíců bezprizorních židovských a německých dětí. Nepochopila, že nepotrestané masové zabíjení německých civilistů přispívá k barbarizaci společenství stejně jako zločiny nacistů.

V říjnu 1945 podpořila druhé nejmasovějším zestátnění v Evropě (hned po Albánii). Sedmdesát procent, sedm tisíc soukromých podniků! Tím zanikla celá jedna sociální skupina českých podnikatelských elit vytvářená už v době impozantní české ekonomické kreativity, jež se nazývá národním obrozením.

benes.jpg

Edvard Beneš s Miladou Horákovou. Tragické duo poválečné československé politiky.

V roce 1947 vehementně podpořila právní a nedemokratickou zhůvěřilost, tzv. Lex Schwarzenberg. Komunisté jí tleskali, když aktivisticky podpořila vyvlastnění jihočeského zemědělského majetku antinacisty Adolfa Schwarzenberga, jehož se zastali i jeho „vykořisťovaní“ pracovníci; sociální zákonodárství a péče o zaměstnance byla u Schwarzenberga i v evropském kontextu příkladná. Byla v mnohém inspirací v zavádění sociálně-tržního hospodářství v poválečné západní Evropě.

Milada Horáková nese svůj morální podíl za pasivitu, s jakou přihlížela k likvidaci protikomunistické Demokratické strany na Slovensku na podzim roku 1947, kdy se stalinista Gustav Husák stal předsedou slovenské loutkové vlády (Sbor pověřenců); a ještě před Únorem 1948 začal s čistkami a posílil zásadně vliv v komunizované Státní bezpečnosti.

profimedia-0068160177.jpg

Sovětský diktátor Brežněv a jeho československý sluha Husák v roce 1969. O 22 let dříve Milada Horáková nerozpoznala komunistické nebezpečí a proti Husákovým čistkám na Slovensku veřejně nevystoupila. (Foto: Foto: Profimedia.cz)

Milada Horáková nikdy nepochopila, že sovětský komunismus je stejné zlo jako německý nacismus. Tak jako neuzavírala kompromisy s nacisty, tak naopak činila s komunisty před Únorem. Je příznačné, že v době absolutního přebírání moci komunisty v únorových dnech se jako členka Svazu přátel se SSSR zúčastnila slavnostního zasedání této kolaborantské organizace.

Po Únoru 1948 částečně shodila šupiny z očí, jenže bylo pozdě. Už nestačila udělat hlubokou reflexi svých omylů, které přiváděly naší zemi do totality. Myslím si, že by se spíše měly stavět pomníky těm několika málo lidem, kteří se nikdy nesmířili s československo-sovětskou smlouvou z roku 1943 a s tzv. Košickým vládním programem z roku 1945, než lidem, kteří u nás ať už ideologickou zaslepeností, nebo politickou naivitou pohřbívali demokraci. Milada Horáková byla popravena, ale její tragický a smutný konec by neměl zastínit její skutečnou politickou činnost.

horakova02.jpg

Pokusme se vidět činnost Milady Horákové zdravě kriticky, ne jen optikou tragického šíleného konce. (Foto: www.ustrcr.cz)

* V politickém žargonu se termín užitečný idiot používal během studené válkypro sympatizanty se sovětským režimem ze západních zemí. Byli považováni za naivní a cynicky využiti Sovětským svazem nebo jiným komunistickým státem. Postupem času se význam rozšířil a dnes označuje osobu(y), která se nechala zmanipulovat nějakým politickým hnutím, teroristy nebo nepřátelskou vládou - citát z Wikipedie.