Zatímco francouzský premiér Manuel Vallst nebojácně hlásá, že jeho země je ve válce proti terorismu, džihádismu a radikálnímu terorismu, obyčejní Pařížané jsou v šoku. I nadále zůstávají buď zavřeni doma vyčkávajíce, až jejich panika a strach odezní, nebo se snaží předstírat sami sobě, že život jde dál. Zatím ale moc nejde.
Ve snaze porozumět strachu a dostat jej pod kontrolu vyzpovídala redakce magazínu Vice francouzskou filosofku a psychoanalytičku Hélène L'Heuillet.
Tohle je 6 zásadních momentů z jejich rozhovoru.
Proč se teroristé zaměřili na mladé a nevinné lidi?
Pro terorismus je vždycky určující faktor strachu. A pokud se radikálům podaří vyvolat tuhle emoci, považují svůj atentát za úspěšný. 11. pařížský arrondissement se stal právě kvůli mladým lidem ideálním cílem tohoto zvěrstva. Je to čtvrť, která se mládeží vždy jen hemžila. Je tu spousta klubů, barů a restaurací, a právě klub Bataclan byl symbolem této čtvrti. Ten útok teroristé vedli s jediným cílem. Zničit desítky mladých životů, což bude mít dalekosáhlý dopad. Zlomit rodiny, zničit potenciál jejich mládí a vyvolat strach. Kde jinde než uprostřed páteční párty – symbolu údajné západní dekadence?
Může to souviset i s tím, že teroristé mluví o západní mládeži jako o symbolu moderního hříchu?
Ano, i v tomhle tvrzení spočívá revoluční aspekt Islámského státu. Jejich kritika kapitalismu, materialismu a předpokládaného hédonismu vyznívá z každého jejich zvrhlého prohlášení. Navíc v případě útoku v Bataclanu je zřejmé, že náhodný nebyl ani výběr kapely Eagles of Death Metal. Vztah lidí s touhle americkou kapelou je pro IS prostě nepřijatelný.
Faktor strachu je tedy klíčový pro všechny teroristické útoky?
Jednoznačně. Zatímco během takzvaných konvenčních válek byl strach inherentním důsledkem konfliktu, konečným cílem nebylo vzbudit strach obyvatelstva, ale zvítězit nad nepřítelem. Jenže Islámský stát si je dobře vědom toho, že francouzský politický systém se nezvrátí po útoku osmi útočníků, stejně jako věděli, že americký politický systém přežije útoky 11. září. Podstatou všeho je vyděsit lidi!
Jak se budou důsledky tohoto strachu projevovat?
Dle mých zkušeností mohu říct, že strach nás izoluje. Je to jedna z mnoha charakteristik pacientů, se kterými jsem mluvila i v sobotu ráno po tom masakru. Jejich psychická nejistota je skutečná, což není nic nového. Války vždy izolovaly lidi. Strach nás prostě uzamkne v naší vlastní neprodyšné bublině. Budeme se bát všeho nového a neprozkoumaného, což je logické.
Proč se na stranu teroristů přidali mladí lidé z Evropy?
Ti lidé se tu narodili. Nic jim nechybí. Jejich rodiče ještě pociťovali vděk za to, že mohou žít v zemi, která je otevřeně přijala, jenže mladí už mají touhu vrátit se ke svým kořenům. Hledají odpověď na otázky svého mládí a dospívání, což jim ideologie IS v té totalitní podobě bohužel poskytuje. Dostanou pocit důležitosti a výjimečnosti. A v tom tkví hlavní nebezpečí.
Je pravděpodobné, že Francouzi budou žít ve strachu z dalších útoků?
Od doby okupace nezažila Francie nic tak hrozného. Masakr takových rozměrů se samozřejmě odrazí v psychice nás všech. Jenže válečný stav nerovná se hysterii. Takže si jsem absolutně jistá tím, že Francouzi nebudou sedět doma. Budou dál žít své životy. Stejně jako je začali žít po lednových útocích na redakci Charlie Hebdo.
A TADY můžete s pietou zavzpomínat na oběti masakru.
Podobné články
Jan Studnička
Martin Miko
Arian EbrahimiDoporučujeme
