Uvidíte je pouze v oblastech, kde v noci panuje opravdová tma, a zároveň musíte dobře vědět, kam a na co se dívat. Jsou totiž k nerozeznání od slabě zářících kosmických těles, ale na rozdíl od nich ‚stojí‘ stále na jednom místě.

Radek Kovanda 3.11.2015, 17:50

Jak již říká titulek, nemusíte mít při ruce mapu hvězdné oblohy, abyste je odhalili. Stačí udělat časosběr, tedy fotit ze stativu jedno místo několik desítek minut. Čím déle, tím lépe, protože geostacionární satelity září jen jako ty nejslabší hvězdičky.

geostationary.jpg

Co jsou vlastně zač?

geostat.gif

Oproti daleko většímu množství družic ‚oběžných‘, které krouží kolem Země buďto po nízkých drahách ve výškách 200 až 1 200 km a oběhnou ji za 80 až 130 minut nebo po středních drahách ve výškách od 1 200 do 35 000 km a oběhnou ji 4 až 6x denně, geostacionární družice ‚stojí‘ na místě, tedy vztaženo k rotačnímu pohybu zeměkoule (viz animace). Slouží k telekomunikačním (televizním), meteorologickým (MeteoSat) i navigačním účelům, stejně jako pro astronomická pozorování a snímkování Země. Aby ji celou pokryly, musejí být rovnoměrně rozmístěné v systému nejméně tří družic. A aby byla jejich oběžná dráha skutečně stále stacionární, musí se korigovat pomocí raketových motorků, čímž se vyrovnají gravitační vlivy Slunce a Měsíce. Stojí ve výšce 35 786 km nad rovníkem, což už je tak velká vzdálenost, že komunikace přes takovéto družice je asi o čtvrt sekundy opožděná.

geostat-captions.gif

„Jejich světlo je velmi slabé, ale právě teď je nejlepší doba na jejich pozorování, protože Slunce svítí přímo na ně,“ komentuje uživatel janne, proč se rozhodl fotit je právě teď. Nejvíce září 22 dnů před a po rovnodennosti.

Animace zahrnuje několikahodinové pozorování a každá fotka byla snímána na čtyřminutovou expozici, aby byl slabý svit satelitů patrný. V tomhle výseku je jich asi čtyřicet a vypadá to, jako kdyby tvořily kolem Země jakýsi prstenec podél nebeského rovníku.